7. května  2012 v 13:46  rubrika: Nepřehlédněte

Katolíci mají k sobě při mši blíž. Proč, zkoumá brněnská Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství

Mše v kostele - Foto: Martin Dorazín

Mše v kosteleFoto: Martin Dorazín

Chození po žhavém uhlí anebo křesťanská modlitba jsou pro mnohé velmi osobní a subjektivní náboženskou zkušeností. Přesto ale existují vědci, kteří tyto jevy objektivně zkoumají. V Brně dokonce nedávno na Masarykově univerzitě vznikl v tuzemsku ojedinělý projekt Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství (LEVYNA).

Například v Dánsku uskutečnili pokus s charismatickými křesťany a magnetickou rezonancí. Její pomocí měřili aktivitu mozku, který poslouchá modlitbu čtenou stejným hlasem, ale ve třech verzích. V prvním případě o něm dostali informaci, že jde o ateistu, ve druhém, že jde o průměrného křesťana a ve třetím, že modlitbu čte charismatická osoba. 

„Velice překvapivý výsledek byl, že se u ateistů pronášejících modlitbu, se velmi silně spínala exekutivní centra, která jsou odpovědná za racionální hodnocení pro myšlení na úrovni zvažování správnosti/nesprávnosti. U běžného křesťana se centra postupně vypínala, zatímco u té autority už se ta centra nezapínala téměř vůbec. K té stejné modlitbě se přistupovalo ze zcela jiné perspektivy, se zcela jiným výsledkem,“ upřesnil pro magazín Paralely pracovník brněnské laboratoře Radek Kundt s tím, že při důležitém prohlášení od autority o něm méně pochybujeme. 

Další experiment provedl řecký vědec Dimitris Xygalatas. Zaměřil se na to, jaký efekt má na lidi chození po žhavém uhlí.  

„Není až tak důležité, jaký efekt to má na samotného chodiče po tom uhlí, ale spíše na přihlížející okolo, přičemž on používá fyziologické měření srdečního tepu, které je indikátorem emočního vzrušení. On hledá to, jak emoční vzrušení přihlížejících stoupá, podobně s tím člověkem, který chodí po žhavém uhlí. Přišel na to, že přihlížející, kteří mají vztah k chodiči, tak ta křivka srdečního tepu a emočního vzrušení je velice blízko křivce performera. Z toho on vyvozuje, že emoční vzrušení je sdílené a je to jeden ze způsobů, jakým se stmeluje skupina,“ upřesnil Martin Lang. 

Houpání na židli a vysypané tužky  

V Brně například zkoumali, jaký má vliv vnímání stejnosti na spolupráci mezi lidmi. Experiment probíhá po dvojicích, jeden z dvojice je spolupracovníkem výzkumu.  

„Lidé mají za úkol houpat se v houpacích křeslech, přičemž ten spolupracovník dbá na to, aby se houpal stejně jako účastník výzkumu. Dochází k tomu, že účastník vnímá stejnost pohybu. Vizuálně vidí stejnou motorickou akci. To houpání probíhá zhruba 5 minut. Pak jsou oba dna poprošeni o vyplnění krátkého dotazníku. V tu chvíli přichází úkol tajného spolupracovníka, kdy on se jakoby natahuje po tužce, ale přitom svrhne celou nádobu s těmi tužkami na zem a v tu chvíli měří, za jak rychle zareaguje skutečný účastník výzkumu a pomůže mu ty tužky sesbírat. Ukazuje se to, že ti lidé, kteří se houpali stejně na těch křeslech versus ta kontrolní skupina, kde to houpání bylo náhodné chaotické, nestejné, tak ti z toho stejného nastavení reagují mnohem rychleji a ti z toho chaotického občas ani nezareagují a nepomáhají,“ řekl Lang.  

A jak to souvisí s náboženství? Při různých rituálech dochází ke stejným pravidelným pohybům, které mají určitou strukturu a určitý opakující se vzorec. Například při katolické mši se všichni naráz postaví, všichni se ve stejnou dobu křižují…  

„Lidé jsou potom schopni předvídat motorické pohyby ostatních lidí, což vede k tomu, že jsou schopni s nimi lépe spolupracovat,“ tvrdí Martin Lang, podle kterého tito lidé, aniž by o tom věděli, mají k sobě blíž, mají se rádi a dochází ke stmelování skupiny. 

Experiment přináší několik nových prvků do metody, myslí si Kundt: „Experimentální přístup přináší novou možno po kontrolovatelnosti, novou možnost po rozložení větších pojmů a témat na menší lépe uchopitelná témata.“ 

U sociálních věd jde o tzv. kvaziexperiment. „Vy se snažíte co nejvíc je to možné kontrolovat všechny proměnné na vstupu, ale nejde vám to, některé věci budou muset být ponechány nekontrolována, ale vy se stejně snažíte pracovat aspoň s nějakou částí, kterou už kontrolovat dokážete,“ vysvětlil Radek Kundt z projektu LEVYNA. 

 

Dalibor Zíta se tentokrát zaměřil na experimentální výzkum náboženství.

Vložit na svůj web

Autor:  Dalibor Zíta, Marián Vojtek  (mvo)
Pořad: Paralely  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: vysíláno do prosince 2012  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace