21. listopadu  2012 v 08:00  rubrika: Nepřehlédněte

Nemá smysl vést svatou válku proti všem invazním rostlinám, upozorňuje botanik

Invazní ostružiník Rubus niveus - Foto:  Forest & Kim Starr, licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Invazní ostružiník Rubus niveusFoto:  Forest & Kim Starr, licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Před 100 lety, 17. června 1912, se v Botanickém ústavu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Benátské ulici sešli profesoři, studenti a nadšenci, kteří se zajímají o rostliny. Vznikla Česká botanická společnost a její časopis Preslia pojmenovaný podle slavných badatelů bratří Preslových. Dnes nejvýznamnější vědecký časopis, který v Česku vychází.

Co ve vědě, která se zabývá rostlinami, za těch uplynulých 100 let změnilo? 

„V něčem se botanika vůbec nezměnila. Ve svých objektech, které jsou pořád krásné a většinou stejné. Za těch 100 let, kdybychom to vzali ze světového hlediska, se popsaly desetitisíce nových rostlin, zejména v tropech. Před 100 lety se rostliny sbíraly, lisovaly, existovaly binokulární lupy a podobně. Ale my jsme skoro nic neznali o jejich skutečné příbuznosti,“ odpověděl pro magazín Klik-a vedoucí katedry botaniky přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Lubomír Hrouda. 

Oproti slavným bratrům Preslovým se dnešní botanici dokážou podívat i „dovnitř rostlin," řekl nám docent Hrouda s tím, že nejvíc botanika pokročila v uplynulých 25 až 30 letech. Vědci mohou dnes rostliny pozorovat do mnohem větších detailů a lepší technikou. 

Čemu by se tedy zřejmě divili významní botanikové, kteří proslavili českou vědu za Rakouska -Uherska a z doby první republiky, třeba legendární profesor Bohumil Němec?  

„Protože byl svým hlavním zaměřením rostlinný fyziolog a anatom, divil by se tomu vědeckému pokroku. Zaprvé, co všecko jsme zjistili na povrchu rostliny pomocí tzv. skenovacího/rastrovacího elektronového mikroskopu. A protože to byl člověk, který se zabýval zejména funkcí rostlin, tak by byl zase velmi překvapen otázkou velikosti rostlinného genomu. Dneska se ví, jaké geny mohou za různá kvetení, klasickým příkladem je malá rostlinka, která se jmenuje huseníček thalův, jejíž genom byl přečten jako první. To myslím, že pan profesor Němec, kdyby vstal z mrtvých, tak by velmi obdivoval. Jsou dnes vyjmenovány geny nebo soubory genů, které můžou za to, který soubor genů vytváří kalich, korunu, tyčinky a když ten jeden soubor genů nějakým způsobem selže, tak se pak vytvářejí speciální podivné květy. To se dělo vždycky, ale nevědělo, proč, kdo za to může. Na to se dá dneska ukázat,“ myslí si Hrouda. 

Je nesporné, že některé dnešní poznatky a nástroje vědy, kromě schopnosti číst rostlinnou genetickou výbavu, čili genom, by profesoru Němcovi, mimochodem také prezidentskému kandidátovi z roku 1935, výrazně pomohly v bádání:  

„Napsal několik vědeckých článků o tzv. zúrodnění, což znamená oplození. Tam je spousta poznatků. Ve školách se učíme, že krytosemenné rostliny mají dvojité oplození, jak to probíhá. Ale dneska víme, že to funguje pro 3/4 krytosemenných rostlin a pro tu čtvrtinu fungují všelijaké úchylky, pomocí nichž jsou schopné se vzájemně oplozovat. O tom profesor Němec pravděpodobně nevěděl a určitě, kdyby by byl živ, by se do nějakého vědeckého týmu zapojil a objevoval by další a další typy oplození u rostlin,“ upřesnil vedoucí katedry botaniky Lubomír Hrouda. 

Klimatické změny a nepůvodní rostliny  

Česká botanická společnost, i když je starobylá, má uznávané vědce i v oboru poměrně mladém: bádají v oboru tzv. invazních, tedy nepůvodních rostlin. 

Za posledních 50 let se staly celosvětovým problémem do té míry, že si jich začínají všímat už i politici. Souvisí to hlavně s rozvojem agrotechniky a cestováním. 

Invazními rostlinami se zabývá i profesor Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd ČR v Průhonicích, vědec, který se mimochodem zasloužil o mezinárodní uznání časopisu Preslia. 

A čemu by se divili botanikové z roku 1912, třeba slavní bratři Preslové, podle nichž se časopis jmenuje, kdyby přišli na české území dnes? 

„Ono se často jedná o úniky z kultury, že ty rostliny začnou zplaňovat. Mezi poměrně recentní záznamy o zplaňování patří třeba dobře známá budleia. Pak jsou to třeba rostliny, jejichž zástupce rodů máme v domácí flóře a objeví se určitý druh, který tady do té doby nerostl, třeba svízel zední, který byl zaznamenán v posledních letech u menzy na Albertově,“ dodal pro Rádio Česko Pyšek.  

Podle něj výrazná vlna, která dala tvář současné krajině, byla z hlediska invazí poválečná doba. Tehdy se prováděly změny v zemědělství a krajině jako celku.  

Ovšem co teprve udělají klimatické změny, zatím nevíme: „U určitých druhů jsme schopni s určitou jistotu říct, že jim klimatická změna prospěje, to se týká zejména teplomilných rostlin.“ 

Příkladem může být ambrózie. Profesor Pyšek upozorňuje, že sucho invazním rostlinám příliš neprospívá a to, jak invazní rostliny zapůsobí na naši krajinu, se uvidí za 50 let. 

Strach z nepůvodních rostlin ale mít nemusíme. 

„Ono se to někdy prezentuje, jako by tady za 50 let nemělo být nic jiného než křídlatka nebo bolševník. Já zas na druhou stranu nechci říkat, že si ta příroda poradí, protože to bych trochu popíral to, čím se zabývám. Ale myslím si, že není dobré a v podstatě ani nemáme morální právo sedět s rukama v klíně a čekat, že si příroda poradí. Je třeba jí pomoct a je třeba dělat to, co můžeme. Musíme vědět, kde to má smysl,musíme rozlišovat a zaměřit pozornost na ty nejvýznamnější druhy, které mají důsledky a nemá smysl vést jakousi svatou válku proti všem zavlečeným rostlinám. Prioritizace je klíčový princip,“ uzavřel Petr Pyšek z Botanického ústavu v Průhonicích. 

Dočasná stavba stojí dodnes  

Pokud jde o celoevropskou spolupráci botaniků, doplníme ještě zajímavost, na níž upozornil článek časopisu Živa. 

Když v roce 1928 česká botanická společnost uspořádala sjezd botaniků, úspěšnou mezinárodní akci, hosté se v Praze stravovali na Albertově 7. Byla to pro tento účel postavená a tehdy se říkalo, že je to dočasná dřevěná stavba koleje a jídelny, čili menzy. 

Studenti se tam stravují dodnes. 

 

Před 100 lety vznikla Česká botanická společnost. Co se v botanice od té doby změnilo? Pořad připravila Martina Mašková.

Vložit na svůj web

Autor:  Martina Mašková  (mam), Marián Vojtek  (mvo)
Pořad: Klik-a  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: vysíláno do 26. 2. 2013  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas