17. října  2012 v 14:22  rubrika: Nepřehlédněte

Současné umění z Jižní Koreje nehledejte v pražských galeriích. Zajděte do chrámu, mužského kláštera nebo dominikánského refektáře

Hong Soun, Můj sen - můj avatar - Foto:  Centrum teologie a umění

Hong Soun, Můj sen - můj avatarFoto:  Centrum teologie a umění

Dnes nenavštívíme žádnou galerii, ale místa, kde se výtvarné umění uplatňovalo dávno před tím, než první galerie vůbec začaly vznikat. Podíváme se do chrámových prostor, nejstaršího mužského kláštera v Čechách a také do barokního dominikánského refektáře. Nepůjde ale o žádný historický exkurz.

Na těchto významných duchovních místech se objevila umělecká díla předních současných jihokorejských výtvarníků. Více pro magazín Umění na vlnách vysvětlil spolukurátor projektu s názvem [WOO:RI], architekt a vedoucí Centra teologie a umění na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy Norbert Schmidt: 

„Je to umělecký projekt, který otevírá otázky dialogu a střetu různých kultur a náboženství, kdy zveme přední umělce do sakrálních prostor, aby tam vložili určitý podnět a zároveň jim jako konfrontaci nabízíme dialog s těmi nejlepšími českými teology a duchovními.“  

Projekt má podporu ze strany festivalu tina b. Jeho ředitelky Moniky Burian jsme se zeptali, jaká je hlavní myšlenka festivalu, se kterou do projektu [WOO:RI] vstupuje.  

„Festival tina b. v angličtině znamená this is not another bienale neboli toto není další bienále už ze dvou důvodů. Je každým rokem a je to koncept instalací v netradičních prostorách. Snažíme se přinést umění i těm občanům, kteří do galerií nechodí nebo nejsou tak konfrontování se současným uměním,“ odpověděla Burian.  

V refektáři kláštera u svatého Jiljí dominikáni sídlí od roku 1626. Toto místo bylo a pořád je živým a otevřeným centrem intelektuálního a uměleckého života. 

Choi Jeonghwa, Krásný! Krásný život - Foto:  Centrum teologie a umění

Choi Jeonghwa, Krásný! Krásný životFoto:  Centrum teologie a umění

„Vztah církve a moderního umění určitě navazuje na stoletou tradici, která tady vždycky byla. To umění vždycky mělo svůj kulturní společenský, ale i sociální kontext. My už třeba dneska nevnímáme to, že barokní oltáře jsou často opatřené nějakým znakem cechovního spolku a určitě byly boje o to, jestli řezníci budou blíž k hlavnímu oltáři, nebo dál. Je dobré si uvědomit, že v takovém prostředí, v takové atmosféře vznikalo umění tehdy a vzniká i dneska. Takže vlastně ty intervence, které tady máme, tak velmi dobře reflektují některé společenské problémy, například instalace u nás se zabývá romskou komunitou a jejím místem v církvi a ve společnosti,“ řekl Rádiu Česko páter českých dominikánů Benedikt Tomáš Mohelník. 

Mluvil o díle umělce Hong Soun, který požádal děti z Koreje, ale také z české romské komunity, aby nakreslily svého avatara, tedy postavu, kterou by chtěly být. Umělec nakonec vyfotografoval každého z dětských autorů a snímek spojil s jeho kresbou. 

V jedné z okenních vitráží refektáře si můžete například prohlédnout romskou dívku, která se nakreslila jako modrooká blondýnka. Dílo s názvem Můj sen – můj avatar tak mimo jiné přináší aktuální otázky soužití lidí různých etnik i kultur. 

Umění jako radost  

V akademickém kostele Nejsvětějšího Salvátora u Karlova mostu je přímo nad oltářní menzou nainstalován obrovský 6metrový květ. Co symbolizuje, vysvětluje spolukurátor výstavy Norbert Schmidt: 

„Umělecká díla otevírají nejzákladnější lidské otázky, problémy, pocity, emoce. U Nejsvětějšího Salvátora je to téma radosti a zároveň pomíjející okamžik radosti, že ta radost někdy skončí. A to je věc, která přesahuje přece všechna náboženství, všechna lidská společenství.“  

Poslední umělecké dílo má podobu zvukové instalace a jako jediné je umístěné mimo Prahu v klášteře Řádu bosých karmelitánů ve Slaném. 

Choi Jeonghwa Červený lotus - Foto:  Centrum teologie a umění

Choi Jeonghwa Červený lotusFoto:  Centrum teologie a umění

„Je to zvuková plastika, která je umístěná do loretánské kaple místního karmelitánského kostela. Je to jeden z nejpodivnějších kostelů, co tu v České republice máme, a to nejenom proto, že hlavní oltář je přímo spojen s varhanami, ale proto, že uvnitř stojí velká 7metrová šedá krabice, která ej uvnitř úplně temná a navíc komunisty zcela poničená. Dnes je tato stavba problém, ona nefunguje. Když tomu místu nedáme smysl, tak je to mrtvé místo a překáží. Ta zvuková instalace korejského umělce nám určitě pomůže nějaký smysl najít, nebo najít nějakous stopu, jakým směrem se vydat,“ upřesnil Schmidt.  

Hledání souvislostí, dialog různých kultur a náboženství jsou společným jmenovatelem uměleckého projektu, který přivezl současné umění z Jižní Koreje do českých svatyní. 

Autor:  Michaela Vrchotová, Marián Vojtek  (mvo)
Pořad: Umění na vlnách   |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: už nevysíláme  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace