Petruška Šustrová: Pavel Wonka
Před dvaceti lety, 24. dubna 1988, zemřel Pavel Wonka. Vzpomene si na něj dnes už málokdo, a přitom byl obětí donebevolajícího bezpráví. Pocházel z podkrkonošského Vrchlabí a jeho otec byl Němec, což nebyl příliš dobrý kádrový původ. S největší pravděpodobností právě kvůli tomu otci, který mimochodem zemřel, když byly Pavlovi pouhé tři měsíce, se nedostal na vysokou školu, a nemohl tudíž oficiálně vystudovat práva. Přesto se právy a právní vědou zabýval a vystupoval u různých soudů jako zmocněnec.
V roce 1986 se Pavel Wonka a jeho bratra rozhodli kandidovat jako nezávislí kandidáti do parlamentu. Tehdejší československé zákony to umožňovaly, ale pokud vím, nenašel se nikdo jiný, kdo by se o to pokusil. Pavel a jeho starší bratr Jiří také byli okamžitě zatčeni a rok seděli ve vazbě. Ne proto, že by vyšetřování jejich činu bylo tak složité, ale proto, že ani kandidatura sama, ani rozšiřování volebního programu nebyl trestný čin, takže vypracovat obžalobu bylo dost obtížné.
Byli tedy v dubnu 1987 odsouzeni zástupně a zcela absurdně - Jiří za obsah socialistického závazku, který údajně pobouřil jeho zaměstnavatele, a Pavel za výroky, jichž se měl dopustit předtím ve vězení. Jiří dostal rok, Pavel 21 měsíců a poté na tři roky takzvaný ochranný dohled. Jiří byl propuštěn, neboť rok vězení, k němuž byl odsouzen, už strávil ve vazbě.
S Pavlem to bylo složitější. Měl právní cítění a znalosti, takže samozřejmě věděl, že jeho odsouzení je zcela nezákonné, a proto odmítal pracovat. Ve strašné minkovické věznici zhubl za dva měsíce o víc než dvacet kilo, což zneklidnilo i dozorce a vedení tábora. Po dlouhých a ponižujících procedurách byl v únoru 1988 propuštěn, ale tím jeho pronásledování neskončilo. Byl ve strašném fyzickém stavu, zcela zbědovaný, a požádal o vystěhování do Německa, neboť usoudil, že v komunistickém Československu nemůže normálně žít.
V rámci vystěhovaleckého řízení byl 5. dubna 1988 předvolán na vojenskou správu do Trutnova. Když tam přišel, byl zbit a uvržen do vazby za nedodržování ochranného dohledu. Pavel Wonka držel hladovku, a přestože se ve světě i v Československu vzedmula velká vlna solidarity, odsoudila ho soudkyně Marcela Horváthová na pět měsíců do vězení. Po dalších pěti dnech Wonka zemřel na plicní embolii. Wonkova pohřbu se zúčastnily tisíce lidí.
Musím s velkou lítostí konstatovat, že ačkoli se okolnostmi smrti Pavla Wonky zabývala komise České národní rady, nebyl za ni nakonec nikdo povolán k odpovědnosti. Soudkyni Marcelu Horváthovou, která Wonku odsoudila, přestože ho k hlavnímu líčení museli přivézt na kolečkovém křesle a bylo zjevné, že téměř nemůže mluvit, nikdo nezbavil práva soudit.
Vězeňský lékař Radim Pek, který Wonku prohlásil za simulanta, prohlásil v dubnu 1995, že jim, lékařům, nikdo z vězeňské služby o Wonkově zdravotním stavu nic neřekl. Skutečnost, že Pek evidentně porušil Hippokratovu přísahu, také zjevně nikoho v lékařské komoře nezajímala, a Radim Pek je lékařem dál.
Autorka je novinářka
