Zdeněk Lukeš: Dějiny pražského Výstaviště potřetí a naposled
Ve dvou minulých dílech jsem se věnoval historii pražského Výstaviště: osudu staveb z první velké akce - Jubilejní výstavy 1891 a proměnám areálu během dalších velkých expozic v letech 1895, 1898 a 1908. Dnes bych se chtěl zastavit u následujících období, zejména po druhé světové válce.
Za první republiky se výstavy a různé další akce konaly dále, ale po roce 1928 se hlavním centrem veletržního života stal především nově zbudovaný velkorysý expoziční areál v Brně, otevřený v roce desátého výročí republiky. Na pražském Výstavišti tak spíše mizely starší objekty, než by se objevovaly nové (výjimkami byla dřevěná restaurace architekta Klenky před západním křídlem Průmyslového paláce z roku 1922 a v pořadí už třetí pavilon pro Marodovo panorama bitvy u Lipan od architekta Vojtěcha Krcha).
Změna nastala v 50. letech, kdy se Průmyslový palác proměnil po úpravách prof. Pavla Smetany - samozřejmě ve stylu tzv. socialistického realismu - v palác Sjezdový. Smetana upravil hlavní osu k paláci, kde se studenty Umprum navrhl řadu kašen. Bývalou hlavní dominantu areálu doplnily různé přístavky, interiér byl nově dekorován a zmizely z něj různé atributy, připomínající jeho minulost. Na hlavní věži byla císařská koruna nahrazena pěticípou hvězdou.
Lepší etapa v historii Výstaviště, nyní už vlastně Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, nastala na prahu 60. let. Dosluhující Strojovnu nahradila nová hokejová hala dle projektu arch. Václava Krásného, zvenku ještě trochu sorela, ale s na tu dobu moderním interiérem. Projektanta během stavby zavřeli do vězení a jeho jméno bylo vymazáno. Především byl ale v roce 1962 v dolní části areálu postaven československý pavilon z pro nás tak úspěšné světové výstavy v Bruselu 1958 (architekti Cubr-Hrubý-Pokorný), rekonstruována byla i zahrada s řadou výtvarných děl.
Vznikla tak nová osa areálu i se vstupní branou v jeho severozápadní partii. V okolí pavilonu se objevily další stavby v tzv. bruselském stylu: panoramatické kino, dětský pavilon, výstavní restaurace, letní kino s plátěnou střechou, malá letní scéna... A také první československá mobilní plastika od Jiřího Nováka. Šlo vesměs o kvalitní architekturu, byť jednoduchou. To byl ale konec "zlaté éry".
V šedivých letech normalizace stavby začaly chátrat, do parku se přestěhovala z Dejvic, resp. Letenské pláně Matějská pouť. Přesto se tu konaly zajímavé akce, připomínám populární Interkameru, později salony výtvarníků nebo v létě 1989 úžasný festival avantgardních evropských divadel.
Po roce 1989 došlo ještě jednou k pokusu oživit celý areál: konala se tu další Jubilejní výstava v roce 1991, pro kterou byly postaveny nové pavilony - tzv. Křižíkovy - architekta Michala Brixe, pyramida, nová tréninková hokejová hala, plavecký bazén a replika Křižíkovy fontány. Vznikla i nepříliš povedená nová hlavní brána. Výstava skončila fiaskem a obrovskými dluhy pořádající společnosti.
Vzápětí vyhořel do základů Bruselský pavilon. Podobný osud potkal o pár let později i Dětský pavilon a novou dominantu - dřevěnou repliku shakespearovského divadla Globe. To už Magistrát pronajal Výstaviště na desítky let společnosti Incheba, která slibovala brzkou nápravu. Povodeň v roce 2002 dokonala dílo zkázy. Nevzpamatovalo se ani divadlo Spirála, které vzniklo přestavbou Panoramatického kina (architekti Smetana a Kulík).
Zhroutily se i plány vybudovat v areálu nový pavilon pro Muchovu Slovanskou epopej. Stavby na Výstavišti až na nečetné výjimky chátrají, naopak pouťové atrakce zabírají stále více místa. Vše pak vrcholí požárem západního křídla Průmyslového paláce. Dočkáme se vůbec někdy rehabilitace tohoto cenného území? Já jsem, upřímně řečeno, v tomto směru pesimista.
1. díl: O Průmyslovém paláci a pražském Výstavišti
2. díl: Pražské Výstaviště v letech 1895-1908
Autor je historik architektury
