Patricie Polanská: Jak extremisté určují agendu vlády
Až souboj policie s příznivci ultranacionalistické a s neonacisty spojované Dělnické strany v Litvínově vzbudil - zdá se - zájem politiků o problémy s tamním sídlištěm Janov a romskou komunitou. Vicepremiér Jiří Čunek vyjel do města a slibuje poskytnout miliony na nápravu věcí. Je prý potřeba situaci na janovském sídlišti rychle zmapovat, problém už přerůstá nad možnosti města. A nakonec - podobné střety hrozí i v dalších místech republiky. Říká vicepremiér.
To jsou ale překvapivá odhalení! Jako by Jiří Čunek právě přišel do Česka. Kolik ale leží po šuplících Úřadu vlády a jiných státních institucí koncepcí řešení problémů romské komunity? Snad každý nastupující kabinet popsal na toto téma desítky stránek papíru. Ale peněz například na terénní romské asistenty, kteří by skutečně na ulicích a s konkrétními rodinami řešili jejich problémy, za ta léta výrazně nepřibylo, spíš naopak.
O nějaké dlouhodobé státní koncepci uvedené do skutečné praxe se nedá také právě mluvit. I debata o ostudných zvláštních školách, kde romské děti končily naprosto samozřejmě, se musela dostat až na mezinárodní úroveň a k rozhodnutí mezinárodní justice, aby český stát nějak reagoval.
Romský problém se nechává na bedrech jednotlivých starostů a měst. Až do chvíle, kdy se nějakých 600 radikálů vypraví do Janova a stát musí nasadit 1000 policistů, aby jim v tom zabránili. Mimochodem taková síla byla použita snad poprvé od demonstrací proti zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze v roce 2000.
Jenže romských ghett je v Česku na 300. Bude je teď vicepremiér Jiří Čunek nebo někdo jiný z vlády všechny objíždět a dojednávat se starosty pomoc? Navíc v podstatě jednorázovou. Nejde přece jen o to, opravit dům. Ale také zajistit nebo alespoň nabídnout jeho obyvatelům pomoc při hledání práce, tedy nejpřirozenějšího a nejpřijatelnějšího způsobu obživy.
Bude se to ale navíc muset dělat v situaci, kdy už podle informací lidí, kteří se o romskou problematiku dlouhodobě zajímají, vyrostla generace dětí, kteří neviděli své rodiče žít jinak než na sociálních dávkách. Neznají tedy z rodin, co to je mít zaměstnání a vydělávat si pravidelnou, každodenní prací. Jakákoli náprava stavu věcí proto teď už bude jen stále těžší a obtížnější.
K celému diskursu snad ještě jedna poznámka: Je příznačné, že pomoc státu teď slibuje stejný muž, který jako vsetínský starosta vystěhoval "své" Romy dílem do neobyvatelných domů v okolí, nebo do stavebních buněk. Podobné řešení na úkor jiných pak doporučoval i zástupcům dalších měst.
Řešení problému romských ghett a celé komunity není jednoduché, rozhodně přesahuje jedno volební období. A také se o něj nemůže snažit pouze jedna strana. Ta řekněme většinová, se záštitou oficiálních vládních orgánů. Nemalá práce stojí i před zástupci romské komunity a jejich nejrůznějších uskupení. Není jich zase tak málo - i když na druhou stranu, právě v tom je jeden z háčků na romské straně.
Všichni dohromady nicméně stojí před tvrdou realitou. Extremistická hnutí si našla téma, v jehož jménu - nebo pod touto záminkou - jsou jejich příznivci ochotni se i porvat s policií. A ještě jim za to část veřejnosti nadšeně zatleská. Tím tématem jsou sociálně nepřizpůsobiví občané, hlavně Romové.
Jak ale varuje Bezpečnostní informační služba, cílem sjednocujících se extremistů se mohou postupně stát přistěhovalci nebo bezdomovci. Akce typu Litvínov se budou opakovat, tvrdí mluvčí BIS Jan Šubrt. A bohužel, zatím není na stole jediný argument, ze kterého by vyplývalo, že by se mohl mýlit.
