Petruška Šustrová: Generál Nil
Každý si s sebou nese hrdiny z dětství, a někteří, jako já, i hrdiny z dospělosti. Na začátku sedmdesátých let jsem si přečetla knížku o Varšavském povstání, která se jmenovala Kolumbové dvacátého ročníku. O Varšavském povstání jsem do té doby nevěděla pranic a knížka mě uchvátila, propadla jsem kouzlu povstalců a slova Armia Krajowa a Kedyw se pro mne stala skoro zaklínadly. Kedyw bylo ústředí diverzních a sabotážních jednotek polské podzemní armády za druhé světové války, a ač skutečně nemám násilnické sklony, obdivovala jsem jejich příslušníky a velitele. Nejvíc samozřejmě hlavního velitele Kedywu, generála Emila Fieldorfa s krycím jménem Nil.
Proto jsem se ohromně zaradovala, když jsem zjistila, že v Polsku měl v polovině dubna premiéru film s názvem Generál Nil, a hned jsem hledala upoutávky. Vypadalo to podle nich na akční film, kterým neholduji, nicméně šlo o starou lásku a v lásce, jak každý ví, musí být člověk velkorysý. Pevně jsem se rozhodla, že chci ten film při nejbližší příležitosti vidět. Příležitost se naskytla brzy: ozvala se mi kamarádka z Ameriky, že bude týden nebo dva ve Varšavě a zda nechci přijet. Samozřejmě jsem chtěla - ovšem s podmínkou, že půjdeme do kina na Generála Nila.
Bylo to pár týdnů pro premiéře a byla jsem zvědavá, jak bude reagovat polské publikum. Ve varšavském kině Visla jsme ovšem byli jen čtyři - my dvě a dva starouškové, z nichž jeden odešel ještě před koncem. Bylo odpoledne, doba, kdy, jak jsem viděla, ve Varšavě do kina skoro nikdo nechodí. Film ale splnil má nadšená očekávání, ba překonal je. Fieldorfův příběh jsem pochopitelně už znala, věděla jsem, jak je strhující: slavného generála polské podzemní armády po válce zatkli příslušníci sovětského NKVD, ale nepodařilo se jim odhalit, koho mají v rukou, a generál Nil strávil pod falešným jménem dva a půl roku v sibiřských lágrech. Pak se vrátil do Polska a po amnestii v roce 1948 se přihlásil úřadům pod svým pravým jménem. Nevěřili mu. Až když v roce 1950 potvrdil jeho válečný nadřízený jeho identitu a Fieldorf se vydal k vojenským úřadům, aby upravily jeho poměr k armádě, byl zatčen. Odmítl nabídky ke spolupráci s polskou tajnou policií, přestál mučení, a nakonec byl odsouzen k trestu smrti a popraven.
Ve filmu moc akčních scén není, jen ta, při níž příslušníci podzemí na Nilův rozkaz sprovodí ze světa esesáckého generála Franze Kutscheru. Na rozdíl od mnoha jiných filmů však v něm je nejen pozoruhodně střídmý a nepatetický portrét velkého hrdiny, ale také obraz druhé strany. I nezasvěcený snadno pochopí, proč se nová polská komunistická moc generála Nila potřebovala zbavit. Divák má také příležitosti vidět, jak vypadalo soudní pozadí této ostudné kauzy, jak se někteří soudci cítili nejistí, a jak v poslední instanci rozhodoval někdo úplně jiný než senát Nejvyššího soudu. A přitom to není politická přednáška, ale film se vším všudy. Takhle má vypadat film o dějinách, říkala jsem si. A moc jsem si přála, aby se promítal také v Česku.
Autorka je novinářka
