Josef Mlejnek jr.: Zombie Západu
Architekt Zdeněk Lukeš vyvolal před lety aféru, když označil zlatého slavíka Karla Gotta za zombieho. Mistr se urazil a nechtěl pak vystupovat na nějaké mezitím dávno zapomenuté světové výstavě. Nedávno náš Zlatý zombie oslavil kulaté jubileum, takže by se mohlo zdát, že se pan architekt pěkně přepočítal. Dobrá, pokud se ale zmýlil, tak v čí neprospěch to svědčí, v jeho nebo české společnosti?
Koncem června však podobná bytost, a dokonce globálního významu, zemřela. Michael Jackson, údajný král popu, skutečně zombiem byl, a to nejen kulturně, nýbrž přímo fyzicky. Čili hovořit v jeho případě o smrti je přece jen poněkud problematické. Ne, nechci cynicky morbidně žertovat, ale myslím, že pro Michaela Jacksona znamenala smrt vysvobození. Neměl to v životě lehké, a už jen proto ho ani náhodou nehodlám soudit jako lidskou bytost - ostatně, to přece přísluší někomu úplně jinému.
Nutno však zmínit určitá fakta, která se ve většině médií označují nálepkou "kontroverzní". Jackson byl bytostí nejprve vnitřně a pak i navenek rozpadlou a zaživa se rozkládající. Vydělal sice velké peníze, ty však poté spolkly soudní procesy, respektive mimosoudní odškodné pro rodiče dětí, které král popu na svém ranči patrně zneužíval. Zda-li přímo pohlavně, není dodnes jisté.
Dospělého vztahu k dospělé ženě nebyl schopen, a nedokázal s žádnou ani fyzicky zplodit děti. Z těch, co se mu přisuzovaly, se po svědectví jejich matky staly děti neznámého dárce spermatu. On sám i jeho tzv. umělecká produkce byly často infantilní a kýčovité, byť navenek možná formálně profesionální. A rouška, s níž se v posledních letech objevoval, svědčí i o tom, že se světa, jemuž coby král popu vládl, bál a štítil.
Již několikrát jsem použil přívlastku "král popu". Příslušel mu právem? Jistěže ano, neboť Michael Jackson byl přímo ztělesněním současné západní civilizace. Její povrchnosti, kýčovitosti, sílícího sklonu k perverzitě a k ideologickému vydávání této perverzity za normalitu či za součást plejády normalit, v níž roli hodnotového měřítka hraje pouze subjektivní výběr. Jeho fyzický rozklad, předmět řady cynických vtipů, byl pak dokonalou alegorií toho, kam západní masová kultura spěje.
Chodící příšera Jackson. Perverzní pedofil s rouškou, co neseděl ve vězení jen díky tomu, že měl peníze na právníky a na odškodné. Přesto milovaný a obdivovaný. Idol, hrdina naší doby.
Asi nejúspěšnějším Jacksonovým produktem bylo album, skladba a klip Thriller. Jackson tu tančí obklopen zombies, sám se pak v různých sekvencích rafinovaně transformuje ze zombieho v člověka a naopak. Tehdy, počátkem osmdesátých let, to měla být hlavně legrace, mrazit z ní začne až dnes, když si člověk uvědomí, jak přesně svou životní proměnu zpěvák nevědomky vystihl.
Václav Havel napsal v osmdesátých letech esej nazvanou právě Thriller, Jacksonovým klipem inspirovanou, kde se podivuje nad tím, že se západní společnost nechá ráda strašit hollywoodskou hororovou produkcí, kdežto situace za železnou oponou, která je skutečným hororem, na Západě nikoho nezajímá. Dnes by se dala tato Havlova myšlenka inovovat: neměli bychom se děsit hlavně toho, jak se všichni nad Jacksonovou smrtí dojímají, jak ho adorují, jak se mu klaní, jak snadno mu přisuzují královský titul?
Svět, jehož idolem je - král Zombie. I tak bychom mohli charakterizovat dnešní západní civilizaci. Ta si z toho ale těžkou hlavu nedělá. No bodejť - honí se za věčným mládím, tělo včetně mozku má rozložené po plastikách a v žaludku jí čvachtají plné hrsti pilulek. Podobné trosky už přece nemají schopnost reflektovat samy sebe, a žádný wellness průmysl jim k tomu nepomůže.
Autor je politolog
