František Šístek: Hotel Osvětim

14. září 2009

Před pětaosmdesáti lety, 11. září 1924 se ve slovenských Topoľčanech narodil Walter Rosenberg, známější pod svým pozdějším jménem Rudolf Vrba. Když byl pro svůj původ vyloučen ze střední školy a vystaven stále brutálnější diskriminaci Židů, pokusil se z klerofašistického slovenského státu uprchnout a připojit se k československému zahraničnímu odboji. Při útěku však byl dopaden a na jaře 1942 skončil místo toho v jednom z prvních transportů do koncentračních táborů. Nejprve v Majdanku a poté hlavně v Osvětimi, kde i ti vězni, kteří prošli vstupní selekcí a neskončili v plynové komoře hned po příjezdu, přežívali zpravidla jen několik týdnů, pak Rudolf Vrba strávil celé dva roky.

7. dubna 1944 se mu spolu s Alfredem Wetzlerem po pečlivých přípravách podařilo z Osvětimi uprchnout a po řadě peripetií dorazit inkognito zpět na Slovensko. Vrba se zde aktivně zapojil do partyzánského odboje, po válce vystudoval v Praze. Koncem 50. let emigroval a jako uznávaný odborník na biochemii mozku pracoval a vyučoval v Izraeli, Velké Británii, USA a Kanadě. Po roce 1989 se často vracel do milované Prahy a po pádu Mečiarova režimu i na rodné Slovensko. Profesor Vrba zemřel před třemi lety ve Vancouveru.

Fungování nacistické továrny na smrt i okolnosti svého útěku barvitě popsal v knize Uprchl jsem z Osvětimi. Když jeho knížka vyšla koncem 90. let také v češtině, absolvoval autor v Praze několik rozhovorů a přednášek. Rudi, jeden z pouhých pěti Židů, kterým se podařilo z Osvětimi uprchnout, iniciátor a svědek řady poválečných procesů s nacistickými zločinci včetně toho Eichmannova, patřil ve světovém měřítku ke klíčovým postavám dějin holocaustu. Publicitu cíleně nevyhledával, raději se celým srdcem i hlavou věnoval vědě, rodině, přátelům, kulturním aktivitám nebo třeba vaření. Kdykoli však promluvil, setkali se posluchači se vzácnou kombinací fenomenální paměti, vědecky precizní analytické mysli, smyslu pro humor a osobního šarmu. Po jedné z jeho pražských přednášek došlo i na dotazy. "A proč jste odtamtud vlastně utekl?," zeptal se jeden mladší posluchač. "Proč jsem utekl z koncentračního tábora? Ptáte se, proč jsem utekl z Osvětimi?," přeptal se Rudi pro jistotu. Dotaz byl evidentně míněn zcela vážně. Rudi se však nedal vyvést z míry. "Koncentrační tábor vám asi nic neříká, ale určitě si dokážete představit hotel. A Osvětim? To byl dost mizerný hotel, nejspíš ten nejhorší na celém světě. Jakmile jsem dostal příležitost, ubytoval jsem se zkrátka někde jinde."

Posluchač byl, zdálo se, s odpovědí spokojen. V blahosklonné metafoře, určené tupcům, však profesor Vrba skromně opomenul to nejdůležitější. Z Osvětimi totiž s Wetzlerem neuprchli kvůli štěnicím a mizerné stravě, ani kvůli tomu, aby zachránili holý život. Pokud by v táboře zůstali, šance na přežití byla rozhodně větší, než při takřka nemožném pokusu dostat se na svobodu. Oba dva patřili k aktivním účastníkům osvětimského odboje. Uprchli především proto, aby se vnější svět dozvěděl, že za ostnatými dráty Osvětimi a dalších táborů dochází k masovému vraždění, proto, aby ostatní varovali před skutečnou, genocidní podstatou nacistických táborů. Po útěku sepsali Vrba a Wetzler koncem dubna 1944 svou slavnou zprávu o vyhlazovacích táborech Osvětim a Brzezinka, v níž jako první odhalili se všemi podrobnostmi pravou podstatu nacistického konečného řešení. Zachránit takřka milionovou komunitu maďarských Židů, kterým po vstupu nacistů do Maďarska hrozily transporty a které chtěli oba uprchlíci varovat především, se Vrbově a Wetzlerově zprávě bohužel nepodařilo. Její celosvětový ohlas však přesto napomohl dočasnému zastavení transportů z Maďarska v létě 1944. Díky informacím, které Vrba a Wetzler poprvé zprostředkovali světu, se tak podle realistických odhadů podařilo zachránit asi 120 - 200 000 lidských životů. Podle britského historika Martina Gilberta šlo o největší záchranu perzekuovaných Židů za celou druhou světovou válku.

Útěk Rudolfa Vrby a Alfreda Wetzlera z Osvětimi a ohlas jejich zprávy lze dnes, počátkem 21. století, bezpochyby považovat za nejvýznamnější odbojový čin v československých dějinách. A co atentát na Heydricha? - dalo by se namítnout. Osobní statečnost Gabčíka, Kubiše a dalších parašutistů, kteří nasadili a také položili své životy pro svobodu okupované vlasti nelze samozřejmě v nejmenším zpochybňovat. Pokud však hrdinství poměřujeme počtem životů, které se danou akcí podařilo zachránit, nevychází z toho atentát na Heydricha zrovna nejlépe. Určitě není od věci podívat se podobnou optikou také na kontroverzní útěk bratří Mašínů a jejich odbojové skupiny z komunistického Československa. Pro někoho hrdinové, pro někoho zločinci - nechme pro jednou moralizování stranou a zeptejme se opět jednoduše: kolik lidských životů jejich čin zachránil?

Dokud u nás před jedenácti lety nevyšla Rudiho knížka, o jeho útěku z Osvětimi a celoživotní snaze o zprostředkování syrové pravdy o nacistickém vraždění a organizovaném okrádání evropských Židů tu vědělo prakticky jen pár jednotlivců. Není divu, profesor Vrba byl koneckonců emigrant a do roku 1989 se o něm nemluvilo ani nepsalo. A dnes? Jeho jméno a příběh už v České republice i na Slovensku zná a obdivuje neskonale větší počet lidí, zpravidla čtenářů jeho knihy. Přesto se stále nedá říci, že by byl nejvýznamnější čin československého odboje v bývalém Československu dostatečně známý a náležitě doceňovaný. Pro řadu Čechů není možná slovenský Žid, který uprchne z německého koncentráku v Polsku, aby zachránil Židy z Maďarska a pak se připojil ke slovenskému národnímu povstání, tím pravým národním hrdinou. Kdoví, možná jednou vznikne kategorie hrdiny nadnárodního, která by Rudolfu Vrbovi slušela lépe. Prozatím postačí, budeme li jeho životnímu poselství naslouchat a při každé vhodné příležitosti si Vrbův a Weztlerův hrdinský čin připomínat. Jedině tak bude navzdory ubíhajícímu času ubývat nejen pamětníků a osobních svědků holocaustu, ale především těch, kterým není jasné, proč stojí za to utéct z koncentráku.

Autor je vědecký pracovník Historického ústavu AV ČR

autor: František Šístek
Spustit audio