Robert Müller: Ježišmarjá

svíčky v kosteleFoto:  Comstock Images

Antisemita jede vlakem a otravuje spolucestující nekonečnou tirádou na vliv světového židovstva, který dokladuje tím, kdo všechno patřil, či patří k vyvolenému národu. Jeho soused už to nemůže vydržet a polohlasně si uleví: „Ježišmarjá“. Na to antisemita: „No prosím, taky Židi!“ Nebudeme se dnes zabývat neduhem antisemitismu, obávám se, že příležitostí ještě bude až až.

Ale co onen nešťastný fanatikův spolucestující a jeho průpovídka? Občas ji totiž vysloví hodně lidí, a to, prosím pěkně, i v našem „nejateističtějším“ státě Evropy. Nebo aspoň v Evropské unii, jinak nás prý trhne Albánie. V běžném hovoru se často objevují rčení, výroky nebo jen pouhá slova, která pocházejí z Bible. Zároveň ovšem většina těch, kdo obcují v jazyce českém, nemá s náboženstvím a vírou pranic společného. 

Tedy nic. Raději „něco“. 

Jeden známý teolog a profesor svého času zavedl pojem „český něcismus“, který prý nejlépe vystihuje duchovní klima naší kotliny. Znáte to: „Nevěřím v Boha, ale v Něco vyššího.“ 

Jenže zkuste si zaláteřit „Pro něco živýho, co to děláš?“ Nebo „Ó něco, co jsem komu udělal?“ Není to, abychom tak řekli, ono. A proto zřejmě přetrvává zvyk i u těch nejzavilejších ateistů, tu a tam se Pána Boha dovolat, ale jen jaksi mimochodem, nezávazně. 

V posledních měsících se na veřejnosti objevoval ve zvýšené míře ještě jeden pojem, který bychom jinak hledali v nedělním kázání, a ne na titulních stranách novin. Spása. Ve všech možných tvarech a souvislostech, nešlo se jí vyhnout. Spása, kam se podíváš. Pan ten a ten jistý podnik nespasí. Přinese ministr spásu státnímu rozpočtu? 

Studenti teologie mají žně, protože tolik podnětů k úvahám na téma spásy určitě ještě nezažili. Nezazlívejme našim redaktorům, že se spásy nemohou nabažit. Vždyť přeci právě o ni jde, i když pravda, obvykle se o ni zajímají věřící. 

Většinově bezbožné Čechy, Morava a Slezsko, zdá se, nemohou setřást staletí víry, jež naši zem prosákla, stejně jako celou Evropu. Soud pro lidská práva ve Štrasburku promine, ale zakazováním křížů ve školních třídách s tím mnoho nenadělá. 

Naše země strávila téměř polovinu minulého století v žáru bezvěreckých režimů, ale spodní proudy zbožnosti to přežily. I když zatím prosakují na povrch jen nesměle, zelené ostrůvky naznačují, že ještě nemusí být všechno ztraceno. Například Bible loni vyšla hned ve třech nových edicích a prodaly se jí desetitisíce výtisků. V duchovním sadě českém se sice mnoho květů neskví, ale pupenů je v něm určitě dost. Já tomu věřím.
 

Autor je překladatel a teolog