Jaroslav Veis: Chci sto dnů hájení!

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČRFoto: Tomáš Adamec

Někdy je dobré vynořit se na týden, na dva z prostoru obhospodařovaného českými médii, ať už elektronickými nebo tištěnými, a opustit silnice, kde na vás z billboardů padají poselství českých politiků a producentů. Návrat bývá někdy zábavný, jindy všelijaký. Když se mi to přihodilo právě teď, převážil jediný pocit: depka čili deprese. Nevyvolal ji ani tak stav hospodářství, jako volby. Budou sice až za dva měsíce a něco a tudíž kampaň prý ještě není horká, nicméně depresivní je až dost.

První noviny, na které jsem natrefil, bylo Právo. Na titulní straně v rámci hesla dobrá zpráva žádná zpráva byly - jak jinak - samé špatné zprávy. Dvě ze čtyřiadvaceti stran, které list toho dne měl, pak pokrývala negativní volební inzerce. Stránka v temně modrých tónech slibovala, že za 160 nemocí se bude muset platit, že poplatky se ještě zvýší a že tohle je plán ODS a TOP 09. Špinavě oranžové podtisky pod sliby, že pacienti se nedoplatí, by doktor Watson Sherlocku Holmesovi zkusil možná označit jako indicie, kdo že objednal tenhle inzerát. Z další stránky politické inzerce jsem se pro změnu dozvěděl, že socialisté žádné zvýšení důchodů nezajistí a že díky nim pracovních míst nikoli přibude, nýbrž ubude. Podtisk pod odpovědí na otázku co nám hrozí, kdyby vládl Paroubek, ladil do modra. 

Druhý den mě v Mladé frontě Dnes temně zpražilo ponuře oranžové sdělení s titulkem Politická korupce. Tři tváře sociálních demokratů, o nichž byla řeč, vypadaly, možná že díky pečlivé práci ve Photoshopu, jako kdyby se dotyční právě vraceli z odborové schůze v pekle. O další den později mě hlavní titulek týchž novin praštil jak řezník palicí: Zněl - Volební kampaň: „Kradou, uplácí“-. Samozřejmě šlo o politiky, letos prý jejich kampaň bude negativnější než kdy byla. Bude? Už je! 

Není to ovšem, jak dál v listě stojí, žádný vynález Paroubka či Topolánka, k demokratickým volbám lži, pomluvy a nactiutrhání patří, jen formy se mění, což bylo doprovozeno příklady ze světa. A expert na reklamu zas vysvětlil, proč se do toho politické strany pouštějí. Lidé podle něho politikům věří a řeknou si, že na každém šprochu je pravdy trochu. 

Mezi námi, pro příklady nebylo nutno chodit do světa, stačilo ohlédnout se do naší historie. Snad nejvýznamnější badatel v oblasti českého politického prostředí Jaroslav Hašek v jedné ze svých stěžejních prací nazvané Obecní volby vidí důsledky negativní kampaně, jež evidentně má i v našich končinách hlubokou tradici, poněkud jinak: „Obchodní cestující, kteří zavítali toho času do města a přečetli si všechny ty letáky, měli takový dojem, že padli do nějakého loupežnického hnízda, a když šli spat v hotelích, přitahovali ke dveřím skříně a činili vůbec všechna možná bezpečnostní opatření, ráno vstávali nevyspalí a rychle ujížděli z města. ´Tam jsou pěkní lidi,´ říkalo se v okolí. ´Pojedeš tam, a ještě tě tam zaříznou a oberou páni kandidáti.´ 

Obávám se však, že páni kandidáti už sto let stará ponaučení nestora naší moderní politologie vážně brát nebudou a pojedou dál po svém. 

Co tedy tím? Nedalo by se třeba alespoň nějak zařídit, že by u každého volebního inzerátu bylo připojeno nějaké varování? Podobně jako je na krabičkách cigaret napsáno, že kouření poškozuje zdraví nebo že může způsobovat impotenci? Třeba by tam mohlo stát, že čtení novin v době volební kampaně vyvolává trudnomyslnost nebo že ze sledování volební inzerce měkne mozek. 

Tohle bychom po pánech kandidátech snad mohli chtít: když už sami po volbách vždycky žádají sto dnů hájení, nechť dají alespoň náznak stejné šance nám ostatním před volbami. Ideální by bylo taky sto dnů. 

Autor je publicista a poradce místopředsedy Senátu