Martin Ehl: Cenzura aneb Virtuální velká čínská zeď

NávštěvníciFoto: Robert Mikoláš

Napsala nám známá žijící v Pekingu: „Už je to tu, budou nás kontrolovat na každém kroku. Takže mi prosím vás neposílejte žádné sms s pornografickým obsahem a už vůbec ne s politickým.“ Konec citátu.

Svůj email z taktéž čínskými cenzory kontrolované adresy doprovodila zprávou popisující, jak Čína oficiálně zavedla systém, podle něhož musí každý uživatel mobilního telefonu být jasně identifikován. Nebude už možné koupit anonymně sim kartu do telefonu. A těch anonymních čtyřicet procent z osmi set miliónů Číňanů, kteří mají mobil, se bude muset během následujících dvou let registrovat. 

Na vysvětlení bych použil jiný citát, tentokrát z webové stránky českého vysílání čínského rozhlasu: „Cílem tohoto opatření je identifikovat uživatele, kteří by rozesílali nelegální, podvodné nebo pornografické sms.“ 

Čínská vláda nové opatření doprovodila také vysvětlením, že v západních zemích je celkem běžné, aby při koupi mobilního čísla zákazník uvedl své jméno. Sám mohu potvrdit, že při koupi sim karty v několika evropských zemích po mě dokonce chtěli dva doklady totožnosti. Ale tak nějak jsem neměl pocit, že se vydávám všanc státu, kde jsem si chtěl levněji zavolat. Asi proto, že to byly vesměs státy Evropské unie s demokratickými vládami. 

Někteří experti poukazují na to, že když čínský zákazník spáruje mobilní číslo s identifikačním číslem svého průkazu, tak se tím dává všanc státu a jeho všemocnému aparátu, který už proslul výbornou cenzurou na internetu. 

Za všechno mluví příklad z poslední doby: Zkuste někde dohledat, kam se poděl jeden z guvernérů čínské národní banky, jež se ztratil během léta? I kdybyste uměli perfektně čínsky, stopy jsou ve virtuálním prostoru zameteny takřka dokonale. 

Mobilní telefon je pro řadu Číňanů také hlavní vstupní branou na internet. Podle některých odhadů až sedmdesát procent čínských uživatelů internetu používá pro vstup na web právě mobil. Čína od roku 2008 postupně zpřísňuje svoji virtuální velkou čínskou zeď, řada zahraničních stránek je blokovaná, stejně jako sociální sítě. 

Malé jazyky jako čeština to mají jednodušší ve srovnání třeba s angličtinou, nebo němčinou, ale stejně je pro Evropana problém získat v Číně řadu vcelku běžných informací nebo komunikovat s přáteli či příbuznými na druhé straně zeměkoule. 

Čínští cenzoři nové opatření zdůvodňují i tím, že tři ze čtyř uživatelů čínských mobilů dostávají falešné zprávy a spamy. Otázka ovšem je, jak definovat nelegální nebo podvodné zprávy. O pornografii není pochyb, i když mladí Číňané podle několika svědectví považují i fotografie z českých bulvárních časopisů za porno. 

Letos na jaře mě jeden čínský státní úředník ujistil, že obejít filtrovaný internet Číňané umějí. Není tedy pochyb o tom, že si budou umět poradit i s tím, jak obejít registraci mobilních telefonních čísel. Rozbují se černý trh s registrovanými čísly, které budou využity právě pro rozesílání spamových sms zpráv. Jeden z expertů z Čínské akademie sociálních věd už dokonce napsal článek, v němž zpochybňuje vládní opatření, protože hackeři určitě najdou cesty, jak registraci obejít. Technologická inovace podle něho brzo porazí vládní kontrolu. 

V tom má sice nejspíš pravdu, ale vládu nejlidnatějšího státu nelze podceňovat. Experti firmy Google by mohli vyprávět o vykradení firemních databází čínskými vládními hackery. T 

akže se tím dostáváme k podstatě: to, co v demokratické zemi nevyvolává prakticky žádnou obavu nebo se nad tím téměř nikdo nepozastaví – tedy třeba fakt, že se při koupi sim karty musíte legitimovat –, v diktatuře může být jen další nástroj ke kontrole vlastních obyvatel i cizinců. Na ty se nové nařízení vztahuje také, pokud si chtějí pořídit mobil u některého ze tří – samozřejmě státních – mobilních operátorů. 

Autor je redaktor Hospodářských novin