Josef Mlejnek: Demokratizace fízlování

Bankomat. Ilustrační foto.Foto: Tomáš Adamec

Začátkem roku přinesla média občanům i jedno detektivní varování: mají si dávat větší pozor, neboť specializované gangy oprášily fígl, při němž falešná čtečka na bankomatu získá údaje z karty a miniaturní kamera zachytí bezpečnostní kód PIN. Výstraha zazněla krátce poté, kdy politickou scénou otřásala otázka, zda agentura ABL bratrů Bártových sledovala vybrané politiky ODS na Praze 11.

To, jak média celou aféru podávala, na ně prozradilo, že mentálně-technologicky žijí přinejlepším někde v polovině minulého století. A to má prosím dnes každý mobil a bez navigace GPS se skoro nikdo neopováží sednout za volant ani na kolo! 

Na českém trhu působí celá řada soukromých bezpečnostních agentur, nejenom ABL. Špehují v právním vakuu, neboť žádný zákon vymezující jejich působení zatím nebyl přijat. Jejich pracovníci tudíž nemají jiná práva a možnosti než jakýkoliv občan, nicméně je zřejmé, že pokud by se chovali výhradně dle platných zákonů, soukromé detektivní agentury by musely zkrachovat. Na svých internetových stránkách totiž nabízejí fízlování všeho druhu, což však obvykle skrývají pod různými eufemismy, například nabídkou „pomoci při partnerských krizích“. 

Jedna z agentur pak láká klienty k využití svých služeb při odhalování odposlechů i s použitím informace, že u nás údajně „připadá na 1 hektar deset štěnic a špionáž mezi firmami se stává čím dál častějším trendem v boji o informace a know how“. 

Soukromé agentury zaměstnávají zhruba stejný počet lidí, jako státní policie, často takových, kteří u policie dříve pracovali. A mnohé z nich patrně disponují stejným ba lepším vybavením než organizace, jež má „pomáhat a chránit“ přímo z peněz daňových poplatníků. 

Běžně se uvádí, že vynález gramofonové desky znamenal demokratizaci hudby a rozmach hudby populární, neboť člověk najednou nemusel za hudbou chodit výhradně na koncert – ten se mu, snadno a levně, rozezněl z černého kotoučku doma v pokoji. Henry Ford pak pásovou výrobou dosáhl demokratizace automobilismu. 

Americký novinář a politolog Fareed Zakaria ale v knize Budoucnost svobody v této souvislosti varuje před demokratizací násilí, poněvadž technický rozvoj umožňuje jednotlivci či malé skupině dosáhnout takové ničivé síly, která ještě docela nedávno dřímala pouze v armádních arzenálech. Ostatně, odpalování náloží (včetně sebevražedných atentátníků) pomocí mobilu již patří k „dennímu chlebu“ teroristů všech směrů. 

Inu, každý líc má svůj rub: s rozvojem užitečnosti techniky vzrůstá též její potenciální ničivá či zneužitelná síla. A hovoří-li Zakaria o demokratizaci násilí, mohli bychom s ohledem na soukromé bezpečnostní agentury či gangy vykradačů tajemství našich platebních karet začít hovořit i o demokratizaci fízlování. 

Dříve lidé při četbě špionážních románů žasli nad fotoaparáty v manžetě nebo citlivými mikrofony v nosní dírce, dnes si mohou podobné zázraky sami pořídit. A nemine snad den, abychom se v televizním zpravodajství nedívali na lupiče, jehož zachytil všudypřítomný kamerový systém. Prostředky, jimiž dříve disponovala Státní bezpečnost či o nichž se, dle některých dobových recenzentů poněkud fantaskně, rozepisoval George Orwell, lze dnes víceméně koupit v obchodě už skoro stejně snadno jako kdysi housku. 

Co z toho vzejde? Patrně nic dobrého. Nová totalita, avšak pluralitní, což je sice protimluv, leč reálný. Žijeme zkrátka ve světě, kde rejdí tisícovky individuálních i firemních nestátních bezpečností, schopných skoro na každého zjistit skoro všechno. Ve světě plně demokratizovaného a tržního fízlování.