Martin Ehl: „Lietuvos kvapas“ - lahvička litevské vůně…

Litva - VilniusFoto: Martin Dorazín

Smíchejte vůni santálového dřeva, cedru a pižma. Přidejte k tomu vůni dřeva hořícího, která připomíná pohanské rituály. Zabalte to do lahviček moderního designu, vytvořte k tomu legendu a pošlete to velvyslancům akreditovaným u vaší vlády nebo vojákům bojujícím v dalekém Afghánistánu. Výsledkem může být více než sto devadesát tisíc odkazů ve vyhledavači google, což je prozatímní úspěch názvu "Lietuvos kvapas", čili "Vůně Litvy".

Ano, hádáte správně, právě jste slyšeli popis toho, jak vypadá obsah oficiálního propagačního předmětu největší ze tří pobaltských zemí, kde se vláda rozhodla investovat do vývoje a propagace oficiální domácí vůně. 

Ta má svoji silou a rurálností odkazovat na bohatou pohanskou historii Litvy, na husté lesy a statky. A zároveň - protože ji zpracoval a vyrobil francouzský výrobce parfémů Galimard - má být dostatečně citlivá a jemná, aby se dala nabízet v hotelích a na letištích jako vhodný suvenýr. 

Mindaugas Stongvilas, marketingový expert stojící za projektem litevské vůně, v místním tisku tvrdil, že směs více či méně exotických vůní má připomínat jak sílu litevského charakteru, tak indoevropské kořeny litevštiny, která je podle jazykovědců spolu s lotyštinou skutečně nejblíže původnímu indoevropskému jazyku, z nějž se vyvinuly moderní evropské řeči. 

Litevci nikdy neoplývali příliš originálními nápady, jak svoji zemi zviditelnit. I v ekonomické krizi byli někde uprostřed mezi téměř bankrotujícím Lotyšskem a spořícím Estonskem, kde se od nového roku platí eurem. 

Jsou to tak trochu venkovsky tvrdohlaví berani, kteří po staletí jdou za svým cílem. Možná proto přežili na pokraji tří impérií, německého, polského a ruského. 

Možná proto jsou oddanými katolíky, ale zároveň mezi nimi nejsilněji v Evropě přežívají odkazy na pohanská náboženství. 

Podle dostupných informací je to poprvé, co se nějaká země rozhodla mít oficiální vůni a stavět na ní svoji zahraniční propagaci. Od počátku roku už se Litevci takto dostali do řady zpravodajství, dokonce o nich hovořil i jeden z populárních amerických komiků ve své noční show. 

V uplynulých dvou letech se o Litvě mluvilo především v souvislosti se zvolením blonďaté eurokomisařky pro rozpočet Dalie Grybauskaiteové prezidentkou velkou většinou obyvatel v prvním kole voleb. 

Nebo se hodně psalo o zavření jaderné elektrárny Ignalina kvůli tomu, že je starého sovětského typu a Litva se k tomu zavázala v přístupové smlouvě k Evropské unii. Země tak přišla o svůj hlavní zdroj energie. 

Ještě předtím si pamatuji, jak živý ohlas měl ve světě blog jednoho amerického vojáka o působení litevských zvláštních jednotek v Afghánistánu. 

"Jestli bych chtěl, aby mi někdo kryl v bitvě záda, tak ať jsou to tihle litevští chlapíci," psal obdivně o poněkud netradičně vypadajících a divoce působících litevských komandos, kterým nevadilo v boji prakticky nic a lov na talibánce pro ně byl prý hlavně zábavou. Doma ve Vilniusu z toho byl sice skandál, ale mezi Američany zůstal otisk dobrého jména. 

Teď může malá jednotka Litevců v afghánských horách přidat ke své odvaze ještě vůni domova. Kromě vůně jako takové mají prý do prodeje přijít i další výrobky s vůní Litvy. V internetových diskusích si z toho samozřejmě spousta bloggerů, hlavně ze západní Evropy a USA, dělá legraci, protože co to je kráčet po ulici a vonět ohořelým dřevem? Nebo mít silný charakter - tedy tvrdě pracovat, přičemž tvrdě pracovat znamená hodně se potit… 

Tihle lidé zřejmě nikdy nebyli na litevském venkově, neprošli se v Litvě lesem a nesbírali tam houby, nestáli na litevském pobřeží Baltského moře. I když žádná z exotických příměsí není původně litevská, nápad vytvořit národní parfém je originální a zaujme, obzvlášť obalený dobrou historkou. 

A to se ve světě rychlé virtuální komunikace cení nejvíce. Člověka jen lehce vyděsí, kdyby se vůně stala běžně používaným národním symbolem. 

Co by potom byla třeba typicky česká vůně? Pivní kvasinky smíchané s podtóny moravských vín a
zdůrazněné odérem připáleného oleje ze smažených řízků, sýrů a hranolek? 

Autor je redaktor Hospodářských novin