Patricie Polanská: Heslo dne: Hlavně rychle
Teď už by snad ještě scházelo, aby předseda sociální demokracie donutil Mirka Topolánka a zbytek koalice, aby 8. května vyrazili do Berlína. A právě tam podepsali oficiální kapitulaci. Pardon, dohodu o definitivním konci této vlády. Když může svět slavit 8. května jako den konce druhé světové války, proč by nemohla slavit sociální demokracie a Jiří Paroubek. Který má ostatně k historii blízko a čas od času se svými znalostmi i blýskne.
Jinak si těžko vysvětlit, proč přihodilo předsednictvo sociální demokracie do vyjednávání o řešení vládní krize - kromě dalších podmínek - i ultimátum, že koaliční kabinet Mirka Topolánka musí skončit zrovna a jedině nejpozději právě 8. května. Se zdůvodněním proč právě tehdy se jinak nikdo moc neobtěžoval.
Ale to zase není v celé story o pádu vlády zase až tak překvapivé. Jiným paradoxem příběhu přece je, že ta údajně nejevropštější strana, která se Evropskou unií a Lisabonskou smlouvou zaklíná kudy chodí, najednou dává najevo, že zbývající část českého předsednictví odřídí klidně garnitura druhého nebo třetího řádu, proškolení úředníci. Nebo náměstci. Což jistě velmi konvenuje názoru prezidenta Václava Klause.
Vypadá to, že Jiří Paroubek opravdu dělá maximum, aby Pražský hrad v rámci možností potěšil. Aniž by se zároveň příliš dělil o své vítězství. Proto vlastně koalici přeci jen trochu potřebuje. Totiž k k dohodě o termínu předčasných voleb a způsobu, jak k nim dojít.
Ale předsednictví Evropské unii pod vedením nestraníků-odborníků vedených na politických nitkách bude pro Českou republiku opravdu skvělá vizitka. Určitě se nám tak podaří hodně prosadit. Třeba při takovém stále ještě plánovaném summitu Evropská unie - Čína. Což jak je známo, je země, kterou mají sociální demokraté v oblibě. Za takové přechodně vládní a předsednické konstelace by zřejmě nepadaly nepříjemné dotazy na lidská práva a obchodu by nestálo nic v cestě.
Jestli bouřlivý vztah Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka skončí zítra "šťastně", tedy dohodou o jakém takéms řízeném konci vlády a předčasných volbách, těžko odhadovat. Vypadá to, že ani jedna strana nemá náladu věci protahovat. I když pak ještě stále bude zbývat předsedům případně dohodnuté prosadit v širších vedeních čtyř zúčastněných partají. I současná vládní krize ale ukázala jedno. Nekonečnou ochotu politických špiček nalézat ta nejvynalézavější řešení, jak maximalizovat své zisky.
A jak obejít ústavní mechanismy nebo alespoň těch pár zvyklostí, které se měly šanci uchytit za dvacet let, pokud tomu brání. To je skutečná kapitulace dnešních dnů. A je vcelku jedno, jestli se odehraje 8. května, nebo kdykoli jindy.
