Petr Honzejk: O čem programové prohlášení Nečasovy vlády mlčí

Priority kabinetu nejsou špatné. V plánu je reforma veřejných financí: do šesti let se má zhmotnit sen všech současných ekonomů, tedy vyrovnaný rozpočet. K tomu se přidá reforma důchodů a efektivnější zdravotnictví. Pokud se alespoň dvě z těchto tří hlavních priorit podaří dotáhnout do konce, bude patřit Nečasovi, Kalouskovi a spol. primát největších reformních bouráků v historii samostatného Česka.

Možné výnosy jsou tedy jasné. Ale co náklady? O těch programové prohlášení výslovně nic neříká - musíme je tedy hledat v tom, o čem důsledně mlčí. A tady to začíná být zajímavé.

V preambuli prohlášení Nečasova kabinetu - mimochodem na rozdíl od stejného dokumentu Topolánkovy vlády - se nepíše zhola nic o sociální odpovědnosti, o ochraně nejslabších. Řeč je jen o odpovědnosti k budoucím generacím. Nečas to asi tak nemyslí, ale těžko se může divit, když to jeho kritici budou vydávat za výzvu k úspornému pochodu vpřed přes mrtvoly slabých.

Ano, je pravda, že se sociální dávky zneužívají, ale mlčení o sociální odpovědnosti, jako by popíralo jejich samotný smysl. Je to mlčení, které nerozlišuje podvodníka od potřebného a podprahově dělá z jakéhokoli příjemce sociální pomoci pachatele rozpočtového hříchu. Je proto jen otázkou času než se někdo vytasí s bonmotem, že stejně jako Václav Klaus nerozlišoval čisté a špinavé peníze, Nečas nerozlišuje čisté a špinavé sociální škrty.

Stejně jako chybí zmínka o sociální odpovědnosti, nedočteme se v preambuli ani o odpovědnosti ekologické (i tu Topolánkova vláda před čtyřmi lety zmiňovala). Podobně jako snahu bojovat proti nezaměstnanosti.

A oproti minulé vládě je tady ještě jeden podstatný rozdíl. U Topolánka, kterému lidová slovesnost přiřknula netaktnost, přezíravost a a neomalenost, byl znát alespoň elementární respekt k opozici a ohled na společenský konsensus. V pasážích o důchodové reformě se odkazoval na dohodu politických stran. U Nečase, kterému obecné mínění přisuzuje diplomacii a takt, nic takového nečteme. Premiér naopak naopak trochu výhružně píše, že cituji „chce spolupracovat se všemi, kteří sledují stejný zájem“. Což cynik může číst po bolševicku – kdo nejde s námi jde proti nám.

Vláda jako by trpěla jednosměrným myšlením. Úspory jsou vše - vše ostatní nic. To se týká i boje proti korupci a vlády práva - mimochodem součástí názvu koaličního projektu. O právu není v preambuli ani slovo, korupci je věnována jedna z vedlejších půlvět čtvrtého odstavce. Můžeme si tedy být jisti, že vláda bude skutečně vládou rozpočtové odpovědnosti, změnu společenského klimatu však od ní spíše nečekejme.

Tím vším nemá být řečeno, a to je třeba zopakovat, že vládní plány jsou špatné a že by kabinet neměl být při jejich prosazování razantní. Jenže podmínkou razance není přehlížení všeho, co bezprostředně nevede k cíli. A právě to Nečasově kabinetu hrozí. Soudě podle preambule programového prohlášení vsadili čeští reformní bouráci na silný motor – reprezentovaný drtivou převahou 114 hlasů ve sněmovně - a vydali se na plný plyn do jednosměrky. Dávají najevo, že se nebudou rozptylovat „podružnostmi“ a nebudou se ohlížet napravo – a hlavně nalevo.

Což ale nese dvě rizika. Zaprvé, že do nich narazí něco z domněle vedlejší ulice. A také, když se před nimi objeví nečekaná překážka, bude se jim bez ztráty tváře couvat jenom hodně těžko.

Autor je redaktor Hospodářských novin