Robert Břešťan: Odtažené auto vám nikdo nevrátí

Odtah automobiluFoto: Miroslav Zimmer

Možná by stálo za to zavést po vzoru Saturninově nějakou agenturu pro uvádění věcí na pravou míru. Některé zprávy českých médií totiž mohou vést lidi k dosti divokým závěrům.

Naposledy to bylo patrné na tématu, které se týká asi každého majitele automobilu. Čas od času se v ulicích měst čistí silnice a auta – logicky – musí pryč. 

Z médií jsme se ovšem s velkou pompou dozvěděli, že „úřady musí podle rozhodnutí Nejvyššího soudu vracet zpět na místo auta, která nechají odtáhnout například kvůli blokovému čištění nebo jinému veřejnému zájmu." 

Sami „odtahovači“ už jasně řekli, že nic nikam vracet nebudou. Ale pro připomenutí - Nejvyšší soud se zabýval případem ženy, které v roce 2005 odtáhli v Praze nepojízdný vrak osobního auta na střežené parkoviště v Jinonicích. 

Zůstalo tam téměř dva roky a Správa služeb hlavního města Prahy chtěla po ženě parkovné 132 250 korun. Spor dospěl až k Nejvyššímu soud, který rozhodl, že taková suma je v rozporu s dobrými mravy a že vrak měl být vrácen na místo hned po vyčištění silnice. 

Kolegové v řadě médií hned spustili povyk s tím, že se jedná o přelomový rozsudek. Pokud má slovo přelomový význam „první svého druhu“, pak ano. Ale tím to končí. 

Nejvyšší soud má v popisu práce mimo jiné sjednocování jurisdikcí soudů, má tak přispívat k větší předvídatelnosti rozsudků. To se v praxi ovšem příliš neděje. 

A hlavně - český právní systém nezná nic jako precedenční právo, a tak soudci postupují vždy případ od případu. Vyvozovat z verdiktu, že teď můžu na přeparkování při čištění silnic z vysoka kašlat, protože, když mi auto odtáhnou, tak mi ho i dotáhnou zpět, je dosti hloupé. 

Samozřejmě, nikdo majitele nemůže donutit, aby auto přeparkoval. K svobodnému rozhodnutí ovšem nezbytně patří i zodpovědnost za své činy. A je tak nutné počítat i s případným dlouholetým soudem s nejistým výsledkem. 

Případně výrazně kratší a jednodušší varianta je, že si za nucený odtah zaplatím a auto si dojedu vyzvednout ke všem čertům někam na konec města. Je to k vzteku, ale je to tak. 

Stejně tak zdravý rozum velí nepojízdný vrak řádně zlikvidovat a ne ho nechat hnít a chátrat všem na očích na veřejném prostranství. Ano, cena přes 130 tisíc za parkovné je nehorázná a pravděpodobně nejméně sto třicetkrát převyšuje cenu vraku, ale to se zase v argumentaci vracíme k osobní zodpovědnosti. 

Vím, že se ulice čistí, odstranění nepořádku je v zájmu všech, vrak na ulici nepatří, nucené přeparkování auta je sice otrava, ale rozumný člověk to akceptuje. 

Kdo by snad nyní, po záplavě zpráv z médií čekal, že ten, kdo auto odtáhl, verdikt Nejvyššího soudu vztáhne dobrovolně a automaticky na sebe, měl by se probrat. A až příště uvidí ve své ulici přenosnou ceduli se zákazem stání, měl by raději na ten jeden půlden někam přeparkovat. Protože odtažené auto nám ani nadále nikdo na místo odtahu sám nevrátí. 

To by se muselo vyplatit v první řadě firmám, které si na odtazích a hlavně provozu odstavných parkovišť mastí kapsy. Jde totiž o stamilionový byznys, který si žádný podnikavec dobrovolně krátit nebude. Ať si Nejvyšší soud říká, co chce. 

Autor je šéfkomentátor týdeníku Ekonom