Zdeněk Lukeš: Cyklisté v Praze

Cyklisté v Amsterdamu (ilustrační foto)Foto: Ondřej Jánoška

Nedávno jsem poslouchal rozhlasovou besedu na Radiožurnálu. Týkala se iniciativy, která chce zřídit na Smetanově nábřeží v centru Prahy zónu pro pěší a cyklisty. Zůstala by tu ovšem tramvajová trať. Auta by prý mohla jezdit po lávce, zavěšené na nábřežní zdi Vltavy.

Ovšem, bylo by pěkné, kdyby na nejkrásnějším pražském nábřeží s výhledem na Karlův most i majestátní panorama Hradčan a Petřína, zmizela otravná auta, která tu popojíždějí v dlouhých frontách. 

Myšlenka to ovšem není vůbec nová. Vybudováním pěší zóny se na tomto místě zabývali architekti už ve třicátých letech a pak ještě mnohokrát; na to téma byly dokonce vypisovány soutěže. 

Vše ale skončilo na tom, že auta odtud není prakticky kam odvést. Přilehlé uličky jsou přecpané parkujícími vozy, automobily i turisty a další zátěž by už neunesly. Nápad se zavěšenou silnicí je ovšem nesmyslný – jednak by taková konstrukce vypadala odpudivě, jednak by napojení kolidovalo s objekty na Novotného lávce a vyústěním Karlova mostu, o nákladech ani nemluvě. 

To lepší ideu měla v už devadesátých letech jedna dánská firma, která Praze nabídla vybudování dvou tubusů na dně Vltavy, kam by byla svedena auta z obou nábřeží. Navíc slibovala, že by byla schopna celou trasu vybudovat za dva roky. 

Jistým zlepšením dnešní situace na Smetanově nábřeží v úseku od Karlových lázní po most Legií u Národního divadla by podle mého názoru mohlo být odstranění chodníků a plynulé zadláždění trasy, na níž by měli přednost chodci a cyklisté před auty, jako je to třeba v centru Berlína. Nejvyšší povolená rychlost by byla třicet kilometrů za hodinu. Aut by sice moc neubylo, ale alespoň by se musela v daném úseku pohybovat ohleduplněji. 

Ve výše zmíněné rozhlasové besedě padly i další náměty. Třeba na rozšíření cyklostezek v historickém centru Prahy. Sám jsem přítelem kol, ostatně často jezdím na bicyklu do práce a zpět. Naštěstí nemusím šlapat přecpanými křivolakými uličkami Starého Města nebo Malé Strany, kde je navíc dlažba z „kočičích hlav“. 

Já si myslím, že historické jádro není pro cyklistiku vhodné a že situace se tam zlepšit nedá. Jízda navíc ohrožuje chodce a i pro cyklisty, kličkující mezi automobily, je dost nebezpečná. Času se tam moc ušetřit nedá a navíc je pěší procházka starou Prahou pěkným zážitkem. 

Líbivě zní i slova o zavedení mýtného do centrální Prahy. Jeho propagátoři si ale neuvědomují, že se problém s nadměrnou dopravou bude řešit na úkor okolních čtvrtí, kam se auta, vytlačená z centra, nahrnou. Zkrátka někde se situace zlepší, ale jinde naopak zhorší. 

Zkušenosti z evropských měst spíš ukazují, že je třeba automobilový provoz ve městě více rozložit, než ho koncentrovat jen do určitých oblastí. Nakonec si ale nechám optimističtější závěr: rájem pro cyklistiku se ovšem mohou stát prakticky všechny pražské čtvrti kolem historického jádra. Tam je místa dost i pro kola. 

Autor je historik architektury