Adam Drda: Sociální demokraté přibrzďují buldozer
Na poslanecké kandidátce sociální demokracie zůstane po víkendovém jednání partajních špiček kuriózní hejtman David Rath, bude na ní i dosud zelená Olga Zubová. Celkem se to dalo čekat: Ratha si vybojoval předseda strany Jiří Paroubek, který údajně vyhrožoval, že pokud hejtman vypadne, stáhne vlastní kandidaturu. Olgu Zubovou protlačila pražská organizace - a ať se pánové a dámy z ČSSD nezlobí, ale těžko si to vykládat jinak než jako platbu za zásluhy ve věci podkopávání Topolánkova kabinetu. Nějak si neumím vzpomenout, v čem jiném paní Zubová vynikla.
Co je ale důležité: proti oběma politikům se v ČSSD poměrně ostře a poměrně veřejně protestuje, stejně jako předtím proti Kateřině Brožové, strana už zdaleka nevypadá tak sešikovaně jako před pár měsíci. K nespokojencům čerstvě přibyl i místopředseda Bohuslav Sobotka (o Zubové suše prohlásil, že "poněkud postrádá smysl tohoto personálního rozhodnutí"). Jiřímu Paroubkovi už bezproblémově neprochází, co si zamane, v Lidovém domě je dusno, čím dál víc lidí začíná upozorňovat, že s tím či oním nesouhlasí a že Paroubek "nese plnou odpovědnost za volební výsledky". Zjevně je za tím poznání, že buldozer se dá použít na stavbě základů, leč pro komplikovanější stavební úkony se příliš nehodí...
V zásadě jsou tu dva důvody počínající stranické krize, první se dá označit jako aktuální. Jiří Paroubek udělal hromadu chyb. Zničil vládu a podílel se na sestavení nové, takže teď nemá terč, na který by mohl střílet. Sám si ho shodil, už nepředstavuje klasickou opozici, stejně jako ODS už není "vrchnost", proti níž by se voliči chtěli vymezovat. Budou prostě hodnotit dvě kampaně, dvě partaje, stojící na stejné čáře. Paroubek také svou arogancí a přepjatými útoky na všechny kolem sebe (masmédia nevyjímaje) vyděsil spoustu lidí, na kterých ve volbách záleží: přehnal to a nezdá se, že by se dovedl chovat jinak, adekvátně nové situaci.
Druhý důvod je dlouhodobý: polistopadová česká sociální demokracie nikdy neměla skutečnou ideovou náplň. Miloš Zeman ji postavil z lidí, které posbíral ve všech možných i nemožných táborech (trosky exilové strany, zbytky občanského hnutí, reformní komunisté z osmašedesátého), protože pochopil, že nekomunistická levice je potřebná a má naději na úspěch. Vladimír Špidla se pak pokusil nesourodou společnost přestavět na levicovou stranu západního typu, což vzhledem k jeho neschopnosti v praktické politice skončilo totálním fiaskem. Stanislav Gross ČSSD téměř zničil, načež přišel Paroubek, dokázal ji vytrhnout ze smrtelné křeče, ale dál než k úspěšnému populismu se nikdy nedostal. Zkouší teď opakovat Zemanovskou cestu, prosazuje na kandidátky náhodně vybrané postavy, které navíc často nemají s levicí nic společného.
Jenže to všechno může jakž takž fungovat jen do chvíle, kdy je úspěch jistý a straníci z dolních pater mají šanci na kariérní vzestup: jakmile začnou být opomíjeni, jakmile začnou pochybovat a dostanou strach z budoucnosti, nevyhnutelně se dostaví rozklad. Sociální demokracii zkrátka chybí tmel, něco, čemu by všichni její členové společně věřili, co by jim stálo za společné úsilí a odříkání. Evidentně jsou v ČSSD jednotlivci, kteří tohle chápu - a pokud v říjnu přijde malér, budou to mít strašlivě těžké, například proto, že je budou v kraji i ve sněmovně representovat výstřední potentáti jako David Rath.
Jiřímu Paroubkovi jde v tuto chvíli o všechno: jestli volby prohraje, pak v politice skončil. Pokud je nevyhraje s drtivou převahou, skončí jeho autokratická éra a brzy ho nahradí někdo schopnější, což určitě automaticky neznamená lepší. Ale ještě pořád má docela velkou naději: totiž že mu ODS hodí vítězství do klína, poněvadž se její polonahé vůdčí persóny zapomenou někde na chorvatské pláži...
Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století
