Markéta Bartošová: Škoda rány, která padne vedle

Paříž - Eiffelova věžFoto: Paris Tourist Office, Amélie Dupont

Facka nebolí o to míň, že ji čekáme. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy se o tom mohl přesvědčit v neděli. Špatný výsledek pravice v regionálních volbách visel ve vzduchu. Jenže tenhle políček, to byla síla. Sarkozyho Svaz pro lidové hnutí se po ofenzivě levice znatelně zapotácel, vládní stranu přišlo v prvním kole regionálního hlasování podpořit lehce přes 26 % lidí, opoziční socialisté tak vyhráli s tříprocentním náskokem.

Jaký efekt může taková facka mít? Třeba výchovný. Jako trest za něco, co se dělat nemá. Nebo varovný. Výstraha před útokem ještě prudším. Bojí se ho Sarkozy? Se socialisty jako by se posledních pár let ve francouzské politice ani nepočítalo. Sice od roku 1993 pravidelně vyhrávají regionální a komunální volby a rudí starostové sedí na radnicích mnoha velkých měst. Jenže jaké je to zvítězit v celostátních volbách, to už socialisté ani nepamatují, naposledy se jim to podařilo před 13 lety, v době, kdy si "Sarko" nechával o Elysejském paláci zatím jenom zdát.
 

Ještě po volbách do Evropského parlamentu v červnu loňského roku se zdálo že se evropští voliči navzdory celosvětové finanční krize podrží pravice. Podzimní volby v Německu, které přinesly vítězství pravicových křesťanských demokratů a liberálů, tenhle dojem ještě posílily. Nyní však Francouzi hledají útěchu u socialistů. Do náruče jim ovšem nepadli kvůli jejich skvělému programu či oslnivému důvěryhodnému vedení. 

Do rukou první dámy socialistické strany Martine Aubryové je vehnala nezaměstnanost, se kterou Sarkozy marně bojuje. Polovičaté reformy, kterými se snaží - podle jedněch příliš, podle druhých nedostatečně - seškrtit sociální blahobyt. A také přílišné sebevědomí, kterým jeden z nejvýraznějších evropských politiků navzdory všemu a navzdory všem hýří. 

Francouzům se přestalo líbit, jak jim kdysi nejoblíbenější politik v zemi vládne. Nicolas Sarkozy si vybudoval image akčního státníka, který, jak sám říká, radši koná, než aby o činech mluvil. Kritici mu ale vyčítají, že dělá pravý opak. Země jako by se pod jeho vedením nemohla rozhodnout, kterým směrem půjde. Zatímco Sarkozyho mandát se přehoupl za půlku, ambiciózní reformy zůstaly na půli cesty. Podobně jako voliči. Víc než půlka z nich k urnám totiž vůbec nedošla. 

Autorka je redaktorka ČRo Rádia Česko