Břetislav Tureček: Žižkovský kocour očima Iráčanů
Křesťané v Iráku.Foto: Břetislav Tureček
V době iráckých voleb jsem byl na čaji v jedné velké křesťanské rodině na severu země. Od nelehké situace této komunity a hrozby islámského teroru najednou debata sklouzla nečekaným směrem. Moji hostitelé začali rozvíjet teorii, že Evropa má trochu převrácené hodnoty. Namísto aby naše vlády podporovaly vyšší porodnost a Evropané tak nevymírali, máme prý stále štědřejší systém pro přistěhovalce a uprchlíky z jiných kultur.
A co je horší – kolik našich veřejných peněz prý jde na ochranu zvířat! Vlády a města platí útulky pro týrané psy a kočky, ale zase – náš svět prý nedělá nic pro lidi, pro to, aby mladé rodiny měly podmínky a důvod přivádět na svět více dětí.
Nemám vůbec nic proti zvířatům, ani proti financování péče třeba o pouliční kocoury! Kdo mě zná, ví že je tomu přesně naopak. Přesto mě takové postřehy poněkud zaskočily. Kdosi z vnějšku, ze světa, kde se ze zvířaty zachází často hůř než se špinavým prádlem, vidí takhle kriticky naše vlastní počínání. Dokonce se ti Iráčané netajili pohrdáním nad tím, co my považujeme za jednu z předností naší kultury – tedy nad naší úctou a soucitem s němými tvářemi.
Aby toho ale nebylo málo, když jsem později na kraji města Erbíl pozoroval nemocného toulavého psa, přišel ke mně jakýsi chlapík, pobaveně se ke mně přidal, a pak se s úšklebkem zeptal: „Slyšel jsem, že u vás v Evropě máte speciální obchody se žrádlem pro psy a kočky… Je to vůbec možné?“
Přikývl jsem a pomyslel si o té ironii své. Protože zrovna Erbíl je proslulý zoologickou zahradou, kde jsou zvířata v tak zuboženém stavu, že odtud cizinci odcházejí se slzami na krajíčku…
Pomalu jsem tyhle příhody odsouval do zapomnění. Za dva dny se mi ale vrátily v plné síle. Po práci na reportáži o iráckých volbách jsem chtěl v hotelu z nějaké globální televize zjistit, co důležitého se děje jinde ve světě. Pustím BBC a nevěřícně zírám – ve Švýcarsku právě probíhá celonárodní referendum o tom, jestli zvířata smějí mít u soudu svého státem placeného advokáta.
Později se ukázalo, že více než dvě třetiny hlasujících voličů tento nápad odmítly, protože by státní kasu vyšel na moc peněz. A navíc už prý má Švýcarsko dost silnou ochranu zvířat.
Přesto mi ale celé to severoirácké školení o právech zvířat a lidí dodneška vrtá hlavou. Že by další podoba střetu civilizací?
Autor je blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu
