Češi, konzum, Evropa

Supermarket

Nemá cenu si něco namlouvat. Heslo „Zpátky do Evropy,“ které znělo právě před dvaadvaceti lety na českých náměstích, nebylo tak úplně voláním po svobodě, ale hlavně po německém supermarketu. Takže se pojďme podívat, jak na tom, co se týče konzumu, jsme. 

Navenek je česko od západní Evropy k nerozeznání. Auta, obchodní centra, zábava....kdo má peníze může cokoli. Jenže je to opravdu zcela onen před 22 lety skrytě poptávaný „německý supermarket“ nebo mu přeci jen něco chybí? 

V novinách najdeme stále další a další důkazy, že nám obchodní řetězce servírují horší a k tomu ještě dražší potraviny než v západní Evropě. S mobilními operátory, bankami nebo cestovními kancelářemi je to podobné. Služby jsou předražené, a v řadě případů nemají úroveň srovnatelnou se západní Evropou. Moc bychom chtěli říci, že je to faul. Že to tak nechceme. Jen s tím nemůžeme nic dělat, protože nemáme sílu přinutit nadnárodní firmy, aby se u nás nechovaly jako v kolonii. 

Jenže tak jednoduchá to obávám se, není. Za leccos si v tomto směru můžeme sami. I ve vyšších třídách české společnosti je stále „trendy“ ukazovat se ve Starbucksech v obchodních centrech. A okázale pokládat při srkání kávy z polystyrenu na stůl chytré telefony. Chováme se, jako by důkazem společenského statusu byla schopnost konzumovat předražený low cost. 

Nebo jiný příklad: Před českými diskonty, které jsou v západní Evropě v kategorii „pro chudé,“ houfně parkují superluxusní auta. Copak tam asi jejich majitelé dělají? Že by nějaká varianta sociální turistiky? Ne - nakupují ono horší a dražší zboží než v Německu.
Česká společnost se v rozhodující většině, nenaučila užívat kvalitu, na jakou má. Někdo to může považovat za projev skromnosti, ale obávám se, že je to ve skutečnosti naopak nedostatek velkorysosti. Řečeno fotbalovou terminologií - střední a vyšší vrstvy hrají pod své možnosti. Nakupují ochotně horší zboží a služby, tím udržují poptávku.  

A v důsledku je zdražují těm chudším. Pro ty pak musí výrobci sestoupit ještě do samotného suterénu kvality, v důsledku čehož se na pultech supermarketů objevují takové delikatesy, které by si nedovolili v západní Evropě vůbec nedovolili nabízet. 

Výsledek? Konzumní návrat do Evropy se nám ani po dvaadvaceti letech moc nepovedl. Ne proto, že by nám v něm někdo vyloženě bránil, jak si pohodlně namlouváme. Ale proto, že jsme se do Evropy zatím nevrátili v hlavách. Není důvod proč by tam měly dřív být naše žaludky a peněženky. 

Petr Honzejk, redaktor Hospodářských novin