Úskalí metafor

Metafory: Jsme na palubě Titaniku, nebo ne?Foto:  public domain

Taky jste si všimli, jak moc se veřejná debata, pokud tedy k ní v českém jazyce dojde, odehrává v metaforické rovině? Místo toho, abychom my čeští debatéři co možná přesně pojmenovávali předměty debaty a jejich vzájemné vztahy či konflikty, formulovali své argumenty co nejprecizněji a stejně precizními pojmy rozbíjeli i argumenty protistrany, uchylujeme při každé příležitosti k přeneseným významům, příměrům a opisům.

Přesně podle slovníkové definice metafory se debatéři tak nechtěně přesouvají za vlastní téma sporu do jakéhosi metaprostoru, v němž vedou svou při. Vzhledem k tomu, že smyslem metafory je mnohem víc efekt než efektivita, je takový spor o to méně přesný, oč jsou použité metafory barvitější, jedovatější, ostřejší. 

Někdy se dokonce dostává za hranice základní lidské slušnosti, třeba když náš metaforista v zápalu nenávisti popustí uzdu své kreativitě a začne slibovat noci dlouhých nožů, případně protivníka obviní z osvětimského lhaní či využije jiného podobného květu politické lyriky. Střet metafor se pak stává obskurní postmoderní verzí středověkých básnických turnajů, přičemž vítěz nedostává ruku princezny, ba ani místo dvorního poety – jen soudobou podobu slávy vyjádřenou počtem vteřin urvaných v epicentru mediálního prostoru. Neboť o ty vteřiny až příliš často jde, nikoli o fakta. 

Tahle válka metafor je nepřetržitá, nicméně i ona má své větší bitvy a jedna z nich se odehrává právě teď, kdy se teď tolik mluví o roli, jakou Česká republika má sehrát v záchraně eurozóny. Tentokrát v ní nejvíc frčí, nejspíš vzhledem k romantickým emocím, které v nás suchozemcích vyvolávají, mořské pláně, metafory lodní. 

Po pořádku: Ministr Miroslav Kalousek podpořil svého předsedu Karla Schwarzenberga a prvního protagonistu finančního příspěvku na podporu eurozóny metaforou, že přidat se musíme, protože, cituji „Jde o zahraničněpolitickou odpověď České republiky na otázku: 'Jste na palubě, nebo nejste?' Umírněný odpůrce pomoci premiér Petr Nečas ovšem vzápětí kontroval rovněž větou tázací: "Je naší povinnosti položit si otázku: 'Jsme na palubě Titaniku, nebo ne?' Na moři zůstal i disident ODS poslanec Michal Doktor, podle jehož názoru nejde o Titanik, nýbrž o jinou loď, na jejíž první palubě došel kaviár. 

Oceán použil rovněž komentátor Jiří Pehe. Ten se ve svém textu ovšem snesl z paluby velké lodi, na níž metaforickém světě cestují čeští poslanci, do malé kocábky. Nezávislost zemí, které v eurozóně nejsou, je podle něho, opět cituji, asi taková, jako je nezávislost člunu, který za sebou vleče mateřská loď. Určitě měl na mysli jiné plavidlo, než Miroslav Kalousek, když Radiožurnálu řekl: nechceme být letadlovou lodí Ruska! 

Střet metafor se však samozřejmě nemůže odehrát jen jako námořní bitva a bojovat je třeba i jinými zbraněmi. Třeba bývalý politik a nynější lobbyista Pavel Telička zvolil oheň, když v rádiu Česko hovořil o tom, že v případě krize eurozóny nejde, jak soudí ministr zahraničí, o situaci, kdy sousedovi hoří dům a my proto musíme pomoci hasit požár, nýbrž o situaci podobnou, avšak vážnější: hoří náš společný dům a my musíme nejen hasit, ale také vymyslet, jaká podnikneme protipožární opatření. Nevím, kterého ministra zahraničí myslel, nicméně jeden z předchozích Josef Zieleniec, se zapojil do debaty dokonce metaforickou trojkombinací, když využil v jednom textu hned tří přirovnán a k vodě a ohni přidal i půdní podloží. 

Svůj text v Lidových novinách otevřel větou „Dynamika dluhové krize v Evropské unii připomíná požár ve městě“, uprostřed stati varoval, že pokud nebude podepsána podrobná smlouva, octne se celá stavba na písku a finále úvahy pak vrcholí úderným sdělením „abychom měli kvalitní loď, nestačí jen zalepit díru, kterou teče do podpalubí voda“. 

Ve chvíli, kdy čtu tyto řádky, tahle bitva ještě neskončila a nevěřím, že až je uslyšíte, bude už po ní. Kromě jiného proto, že dosud se do ní výrazně nezapojil kníže českých politických básníků prezident Václav Klaus, autor tak mistrných kousků jako sarajevský atentát či toleranční patent. Zkusím si taky nějakou metaforu: Vsadil bych všechny ty peníze, o které v tomhle sporu jde, že ani v tentokrát nebude chtít být jen černým pasažérem, nýbrž znovu si zahrát roli blanického rytíře.