12. března  2012 v 10:18  rubrika: Jeden svět

Režisér filmů z Fukušimy a Černobylu: Někteří Japonci si nebezpečí ještě neuvědomují

Záběr z filmu Radioaktivisté - Foto:  Jeden svět

Záběr z filmu RadioaktivistéFoto:  Jeden svět

Dopad havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě z loňského 11. března na veřejné mínění v Japonsku mnozí přirovnávají k americkému 11. září 2001. Režisér Alain de Halleux, který natáčel v okolí Fukušimy a Černobylu míní, že v Japonsku si lidé uvědomují nebezpečí radiace o něco méně než na Ukrajině.

Ve filmu Radioaktivisté dvě německé dokumentaristky „zpovídaly“ Japonce všech generací, kteří poprvé v životě šli demonstrovat. 

„Japonsko se soustředilo na své pohodlí a bohatství, a tak se postavila řada jaderných elektráren, aniž bychom si toho všimli,“ hořce podotýká ve filmu příslušník střední generace Japonců. 

Další Japonec filmařky upozornil, že mnozí lidé najímaní na krátkodobé zaměstnání jsou v Japonsku ochotni tolerovat nebezpečné pracovní prostředí kvůli hrozbě ztráty práce. 

Hybatelé protestů  

Julia Lesserová - Foto: Martina Mašková

Julia LesserováFoto: Martina Mašková

Film Radioaktivisté se natáčel od září 2010 do září 2011. Režisérka Julia Lesserová Rádiu Česko vysvětlila, že když s kolegyní původně oslovily skupinku aktivistů, netušily, že se aktéři jejich filmu stanou hlavními hybateli protijaderných protestů v Japonsku. 

Julie natáčela se skupinou přátel, kteří si žertem „revoltující amatéři". Je to skupina přátel, kteří tvoří jakousi komunitu, společně žijí a prodávají second handové oblečení. 

Bývali antikapitalistickým hnutím a poslední rok řídí protijaderné akce. Žijí z darů, které na demonstracích dostanou. Snaží se shánět dárce, kteří podporují jejich hnutí. 

„Události ve Fukušimě vyvolaly velké protesty, které v Japonsku nebyly 20-30 let. Je to výjimečné, že lidé vyšli do ulic,“ říká režisérka. 

Hněv veřejnosti se obrací hlavně proti vládě a společnosti Tepco, která provozuje elektrárnu ve Fukušimě. 

„Pro ně je to neobvyklé. Japonci totiž veřejně nesdělují své názory,“ vysvětlila režisérka. 

Pouliční happening  

Narozdíl od evropských demonstrací ty japonské vypadají trochu jako pouliční happening. Provází je hudební a divadelní představení: 

„Vypadá to tam jako na festivalu. Demonstrace bývá zábavná akce, která přitahuje hodně mladých lidí,“ popisuje atmosféru protijaderných protestů Julie Lesser. 

Demonstrace mají i velkou osvětovou funkci: Ne všichni obyvatelé okolí Fukušimy si uvědomují, že radiace může v okolí elektrárny činit problémy dlouhou dobu, třeba dalších 20-30 let: 

„Teď se lidé vracejí domů, rekonstruují domy. Radiaci necítíte, nevidíte, ale přitom je nebezpečná,“ upozorňuje režisérka. 

Japonsko má 54 jaderných reaktorů, ale jen dva jsou momentálně v provozu. 

Černobylská noční můra  

Alain de Halleux - Foto: Martina Mašková

Alain de HalleuxFoto: Martina Mašková

V okolí Fukušimy nedávno natáčel i belgický režisér Allain de Halleux. K havárii došlo krátce poté, co dokončil film z okolí Černobylu a chtěl s filmováním této problematiky skončit. 

„V oblasti kolem Černobylu už mnozí trpí následky havárie, ve Fukušimě a okolí je všude jakoby vzorná čistota a mnozí si radioaktivitu zatím dostatečně neuvědomují,“ popisuje režisér své dojmy z Japonska. 

Film, který Alain de Halleux natáčel na Ukrajině, nazval Černobyl, věčná noční můra. Více než čtvrt století poté, co došlo v roce 1986 k výbuchu na jaderném bloku, režisér podotýká, že mnoho Ukrajinců se s důsledky havárie smířilo, jakoby šlo o nevyhnutelný osud. 

Počítačová hra  

Alain de Halleux zjistil, že mladí lidé, z nichž někteří se kvůli zdravotním problémům počítají mezi "děti Černobylu", se začali hlouběji zajímat o elektrárnu díky počítačové hře Stalker. 

Stalker byla postava ve filmu Andreje Tarkovského založeného na oblíbeném románu bratří Strugackých. Tarkovskij v roce 1979 natočil film, kterým jakoby Černobyl předvídal. K havárii došlo až v roce 1986. 

Jedna z hlavních hrdinek filmu, zpěvačka v rockové kapele Asfalt si teprve při hraní Stalkera a v rockové kapele, která o Černobylu zpívá, uvědomila, že její otec coby hasič likvidoval následky Černobylu. 

Prohraná válka 

On, ani řada jiných Ukrajinců, kteří u Černobylu v roce 1986 byli, o tomto svém zážitku nemluví: 

„Byli ve válce, kterou prohráli,“ vysvětluje jejich postoj filmař. 

„Děti Černobylu" natočily už řadu písní, v nichž vzpomínají na pracovníky elektrárny coby na hrdiny. Samy se přitom kvůli nedostatku peněz do Černobylu nemůžou vypravit, pomohlo jim k tomu až setkání s filmaři. 

Sama hlavní hrdinka má přitom nemoc štítného žlázy jako následek ozáření v dětství. 

 

Rok po havárii ve Fukušimě Japonci dál kritizují svou vládu za údajnou liknavost, s jakou se staví k obnově země. Slovo má zpravodajka na festivalu Jeden svět Martina Mašková.

Vložit na svůj web

Autor:  Martina Mašková  (mam), Marián Vojtek  (mvo)
Pořad: Jeden svět  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: už nevysíláme  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace