14. února  2013 v 08:00  rubrika: Kultura

Jak řešit historické téma v symbolické rovině, bez obviňování a vyhýbání se zodpovědnosti, představuje galerie Artwall

Praha-Bořislavka, 9. květen 1945, postřílení asi 41 osob u Biografu Bořislavka - Foto: Lukáš Houdek

Praha-Bořislavka, 9. květen 1945, postřílení asi 41 osob u Biografu BořislavkaFoto: Lukáš Houdek

Na výřezu černobílé fotografie si panenka Barbie svléká šaty. Ken v uniformě, s puškou pověšenou přes rameno se na ni usmívá svým věčným plastovým úsměvem. Další panenky v okolí si hrají na znásilnění. Výjev je doplněn popiskou Žatec, červen 1945.

To je jedna ze 7 fotografií, které si můžete prohlédnout v monumentálních rámech na nábřeží kapitána Jaroše a Edvarda Beneše v Prazue. Jde o nový projekt galerie Artwall, která zde prezentuje výstavu Umění zabíjet. 

Vystavující umělec Lukáš Houdek se na svých fotografiích věnuje problematice vysídlení českých Němců po skončení 2. světové války a pomocí panenek rekonstruuje některé případy masakrů a mučení německého civilního obyvatelstva. 

„Pocházím ze Sudet, ze západočeského Stříbra a od dětství se potýkám s tím, že moje babička žila v domě po Němcích. Bylo to pro ní vždy tajemné a také jsem cítil předsudky vůči Němcům. Na jednom hřbitově ta německá část byla zcela zničena. Mně ta nenávist úplně šokovala, a proto jsem se snažil najít, co se vlastně stalo. To jsem neobjevil, ale objevil jsem jiné případy z jiných částí země. Tak jsem se dostal k tomu, že jsem měl potřebu nějak vizualizovat to, co se odehrávalo,“ řekl magazínu Umění na vlnách Lukáš Houdek. 

Při fotografování svých děl vycházel z dobových materiálů nebo dobových analýz. Některé fotografie jsou přímo rekonstrukcemi dobových fotografií.  

Jedna z fotografií, kterou vidíte v úvodu článku, popisuje dění na pražské Bořislavce. 

„Návštěvníci si určitě všimnou toho, že se jedná o panáčky od barbín. Může být trošku překvapující, že se oběti i vrahové usmívají. Na tom jsem chtěl poukázat na pozici české společnosti, která se snaží neustále ty případy zamlčovat nebo bagatelizovat a děláme, že se nic nestalo. A přitom se stalo,“ uvedl k fotografii Houdek. 

Kontrast obsahu s formou  

Spolukurátorka projektu Markéta Dolejšová objasňuje, proč autor při rekonstrukci tragických událostí z doby po skončení 2. světové války použil panenky:  

„Je motivováno tím, že ty panenky se usmívají, symbolizují jakési štěstí, pohodu, ideály, dokonalé lidi a jsou tam postaveny do tragických rolí. Je to v podstatě celé ironizující.“  

A slova kurátorky Dolejšové doplnil její kolega Petr Motyčka: 

„Jde o kontrast obsahu s formou. Používáme formální metody vyjádření prostřednictvím toho, co běžně asociujeme s dětskou hračkou, s něčím, co má vzbuzovat radost, nevinnost. Naplňujeme to hrozivým obsahem,“  

Lukáš Houdek odmítá, že by někomu stranil nebo bagatelizoval záležitosti 2. světové války. A také Petr Motyčka zdůrazňuje, že jakkoliv se umělecký projekt Umění zabíjet zabývá ožehavou politickou otázkou, která v současnosti rozděluje českou veřejnost, jeho záměrem není podpora jedné části politického spektra. 

Umění v tomto pojetí podle kurátorů galerie Artwall nabízí prostor, kde může být historické téma řešeno v symbolické rovině, bez adresného obviňování, ale zároveň i bez vyhýbání se zodpovědnosti. 

Galerie Artwall na opěrné zdi Letenských sadů vystavuje 7 výřezů fotografií Lukáše Houdka. Kompletní soubor, který čítá 25 snímků, si můžete prohlédnout v Národní technické knihovně v pražských Dejvicích. 

 

Galerie Artwall zahájila výstavu Lukáše Houdka Umění zabíjet, která se věnuje problematice vysídlení českých Němců po skončení 2. světové války. Podrobnosti zjišťovala Michaela Vrchotová.

Vložit na svůj web

Autor:  Michaela Vrchotová, Marián Vojtek  (mvo)
Pořad: Umění na vlnách   |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: už nevysíláme  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace