1. února  2013 v 16:15  rubrika: Kultura

Jak si poradíme s dobrem i se zlem, je na nás. Ani jedno nezíská moc bez nás, říká Alice Herzová Sommerová

Knihy Praha černá a zlatá, Století moudrosti a Ravensbrück - Foto: Marián Vojtek

Knihy Praha černá a zlatá, Století moudrosti a RavensbrückFoto: Marián Vojtek

Dnes nahlédneme do tří titulů. A přestože jsou rozdílné, jde o historickou práci, biografický román-dokument i vzpomínky, pak přeci jen mají něco společného.

Mimo jiné totiž také ukazují, jak se na charakteru i dějinách Prahy, jejím společenském i kulturním ovzduší, podílely národní společenství, které tohle krásné město po staletí společně obývaly: totiž Češi, Němci, Židé a v určitých dějinných etapách také Italové. 

Tak často se na to dnes zapomíná. 

Mýty a fakta o Praze  

Peter Demetz se narodil v roce 1922 v Praze, v německo-židovské rodině. Přežil totální nasazení i tábor pro židovské míšence, po válce vystudoval religionistiku, germanistiku a bohemistiku. V roce 1949 emigroval a nakonec se usadil ve Spojených státech. 

Ve své obsáhlé knize Praha černá a zlatá: Výjevy ze života jednoho evropského města, nepíše oficiální dějiny. Ale s občas ironickým, občas polemickým odstupem píše příběh města, které ve svých dlouhých dějinách poznalo nejen období spolupráce, ale také masové vraždy a náboženské i etnické čistky. 

Peter Demetz se chce také pokusit demaskovat mýty o Praze, které podle něj mají na svědomí především první turisté z počátku 19. století a tehdejší romantičtí literáti a které si dodnes pilně pěstuje dnešní turistický průmysl: 

"Mí přátelé na Západě mi závidí mé výlety do "magické" či "záhadné" Prahy, ale nejhorší je, že se tato klišé, týkající se mého rodného města, začínají uchycovat i v mysli mých českých přátel. Byli dlouho odříznuti od vnějšího světa, dnes však zjišťují, že jim ostatní rozumějí lépe, jestliže hovoří o golemovi, než když debatují o metafyzickém básníkovi Františku Halasovi, kterého zná jen nepatrná hrstka západních návštěvníků. Dokonce i vzdělaný Milan Kundera zřejmě považuje za nutné odkazovat ve svých "středoevropských" esejích na kabalu a na Rudolfa II.  

Při vší úctě k dějinám Prahy - dva špinavé dvorky přece neznamenají nic magického nebo mytického. Ve slavné Zlaté uličce nebydleli alchymisté, ale poctiví lokajové, kteří byli služebníky královské komory, a velký moralista rabi Löw začal být spojován s legendou o golemovi teprve dvě stě let po své smrti - jelikož dobrý rabín nějakého golema potřeboval a protože pozdější židovští sektáři ho v Praze vytrvale prohlašovali za svého předchůdce.  

Ve středověkých klášterech středního Porýní žilo více mystiků než v Praze během celé její historie a v Safedu v horní Galileji se v 17. století vyskytoval větší počet kabalistů, než jich kdy žilo ve stínu pražské Staronové synagogy." 

Podle Demetze ale více než mystika a magie je pro Prahu určující třeba pragmatismus Karla IV., matematici působící na dvoře Rudolfa II., nebo střízlivá filosofie T. G. Masaryka. 

Přestože v angličtině kniha vyšla už v roce 1997, je mimořádně zajímavým, osobně zainteresovaným ale nezaslepeným pohledem na naše hlavní město. V překladu Zdeňka Hrona ji vydalo nakladatelství Prostor. 

Dramatický příběh Mileny Jesenské 

Švédský autor Steve Sem-Sandberg se i u nás prosadil především románem Chudí v Lodži, ve kterém zpracoval příběh lodžského ghetta. 

Ještě předtím, jako součást tzv. ženské trilogie, kam patří příběh německé teroristky Ulrike Meinhofové a německé spisovatelky Lou Andreas-Salomé, - ho však zaujal dramatický příběh Mileny Jesenské, české levicové novinářky, nespoutané a originální duše s řadou nectností, která v roce 1944 zemřela v koncentračním táboře Ravensbrück. Právě tohle místo dalo knize i jméno. 

Není to klasický román, jde spíš o jakési útržky, zaznamenané určující momenty života Mileny Jesenské i autorův komentář nebo polemiku s ní. Od jejího nefunkčního vztahu s otcem, přes první manželství a léta strávená s Erstem Polakem ve Vídni, zřejmě nejcitovanější událost - totiž přátelství s Franzem Kafkou. 

Sem-Sandberg popisuje rozpad prvního i druhého manželství Jesenské, její zdravotní potíže, návyk na morfium, někdy kruté chování k dceři i schopnost Jesenské vytvářet kolem sebe mýty až po příklon k myšlenkám komunistické strany : 

"Zda byla členkou Komunistické strany Československa, z žádných registrů nezjistíme, evidence členů by neodpovídala pravidlům konspirace. Když si ale otevřeme Tvorbu nebo Rudé právo, najdeme její jméno s adresou Francouzská 4 několikrát na pozvánkách na obvodní schůze strany. tedy jinými slovy to vypadá, že i nadále měla ctižádost vystupovat jako hostitelka, i když jedinými hosty byli její političtí souputníci.  

Jana Černá není ani na chvilku na pochybách ohledně hloubky a závažnosti matčina komunistického přesvědčení. (..) Ale zároveň zdůrazňuje, že matka neopomenula jedinou příležitost poukázat na to, co sama vnímala jako omyly a nedostatky strany a to vedlo ke sporům s mnoha kolegy, kteří hlavně mysleli na svou kariéru, a proto raději volil uhýbavější postup. 

(...) Jenže i ona sama měla v té době značnou moc a také nezanedbatelnou schopnost manipulace. Nemilosrdnost, s jakou trestala své přátele a kolegy, kteří nebyli dostatečně solidární právě s ní, dosvědčili mnozí."  

Jenže nakonec se Jesenská stala pro komunisty zrádkyní, a jak zmiňuje švédský autor, tenhle cejch pocítila i na konci života v Ravensbrücku. 

I v této knize se, kromě příběhu Mileny Jesenské, ale dá mnoho vyčíst o předválečné i meziválečné pražské a také vídeňské, společnosti. V překladu Dagmar Hartlové vydalo nakladatelství Paseka. 

Vzpomínky koncertní klavíristky 

Třetím dílem, o kterém bude v dnešním Po čtení řeč, je kniha Století moudrosti, vzpomínky koncertní klavíristky, Židovky a pražské rodačky Alice Herzové Sommerové, jak je zaznamenala Caroline Stoessingerová. 

I tady defilují jména jako Franz Kafka, Max Brod, Gustav Mahler, nebo Rainer Maria Rilke a jen připomínají neskutečnou bohatost pražského kulturního života. Ale také Golda Meierová - to když se Alice Herzová Sommerová po válce, ve které přišla o matku, manžela i přátele, přestěhovala do Izraele. 

Celý život jí provázela hudba. 

A přes všechno co prožila, říká: "Každý den je zázrak. Nezáleží na tom, jak špatné jsou okolnosti, já si mohu svobodně zvolit svůj přístup k životu, dokonce se radovat. Zlo není nic nového. Je na nás, jak si poradíme s dobrem i se zlem. Ani jedno nezíská moc bez nás."  

Knihu Století moudrosti přeložila Libuše Čižmárová, vydalo nakladatelství Jota. 

 

Na obrazy Prahy a především meziválečné soužití jejích tří hlavních elementů Čechů, Němců a Židů se zaměřily tři knihy, které přečetla a hodnotí Patricie Polanmská.

Vložit na svůj web

Autor:  Patricie Polanská  (ptp), Marián Vojtek  (mvo)
Pořad: Po čtení  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: vysíláno do 22. února 2013  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace