6. února  2013 v 16:20  rubrika: Kultura

Ztvárnění neviditelna a otázky, co je viditelné a co je to vidění. I to je tvorba Karla Malicha

Z ateliéru na pražských Vinohradech - Foto: Karel Malich.cz

Z ateliéru na pražských VinohradechFoto: Karel Malich.cz

Světlo – to je téma, které ve výtvarném umění hraje stejně důležitou roli jako v našich životech. Dějiny umění nám přináší mnoho nejrůznějších příkladů, jaký význam pro umělce světlo mělo a dodnes má. Bez světla by nebylo gotické katedrály ani impresionistického obrazu.

A světlo je také dominantním tématem retrospektivní výstavy Karla Malicha, která začala v Jízdárně Pražského hradu. Malich ale s energií světla pracuje zcela novátorským způsobem. Kurátor výstavy Tomáš Vlček pro magazín Umění na vlnách vysvětlil, proč je tvorba dnes 88letého umělce nejen pro české výtvarné umění tak významná:  

„Podstata je přesah do oblasti, kterou jsme neviděli, kterou si nedovedeme představit. Víme, že svět je plný dění, energií, ale nikdo nám je neztvárnil. Malich otevřel sochu a ukázal, co se děje, díky tomu, že se celý život obracel k fyzice jako k čemusi podstatnému.“ 

Tomáš Vlček připomíná, že Karel Malich začal tvořit v 50. letech, kdy vládnoucí režim povoloval jediný umělecký směr socialistický realismus. 

„Chtěl pravé texty a ty nacházel u Einsteina, Nielse Bohra, Mintzberga a dalších. Denně je četl, denně tam nacházel útěchu, co svět je. To se velmi podstatně promítlo do jeho tvorby. Když si uvědomil, že ztvárňuje něco, co je neviditelné, zároveň s tím si kladl otázku, co je viditelné, co je to vidění,“ dodal profesor. 

Historik umění a kurátor výstavy Tomáš Vlček vypráví, že idea celé řady Malichových děl vznikala mimo ateliér - po kavárnách, kam umělec unikal: 

„Věděl, že v jeho domě je člověk, který ho má sledovat. Chodil do kaváren a v tom šumu nacházel intimitu prostředí pro to, aby se mohl soustředit v anonymitě, pulsace mezi tím nejniternějším soukromým a otevřeným prostředím lidské společnosti generovala Malichovo dílo.“ 

A právě tam podle Vlčka nastal zásadní zlom v Malichově tvorbě: 

„To byla událost, kterou ztvárnil v plastice Ještě jedno pivo?. Seděl za stolem a uvědomil si, že ze světa, v kterém žije, je viditelnost jen jeden aspekt, že vidí jenom kousek stolu, účtenku, sklenici piva, ruku a zástěru servírky. Nalézt spojení mezi tím, co konkrétně vidí, a to, co přináší paměť, představivost, imaginace, co dotváří pořád do smysluplné podoby světa, že tento moment musí udělat. Udělal drátěnou plastiku. Bylo to v roce 1975.“ 

Plastikami, mezi které patří Ještě jedno pivo?, se Malichovi otevřela cesta zobrazování světla vycházejícího z hluboce prožívaných vnitřních zjevení.  

„Světlo se pořád vynořuje, a to je podstatné v plastice, která má zdánlivě provokativní název Lidsko-kosmická soulož. Popisuje vlastně to, že je cosi jako zázrak života a že se pořád navracíme k počátkům. Zároveň s touto plastikou udělal také pastely Jak se rodí slovo, Jak se rodí vesmír a tak dále,“ doplnil historik umění Tomáš Vlček. 

Otevřený prostor pro umění  

Pokud se na Malichovu retrospektivu do Jízdárny Pražského hradu vypravíte, překvapí vás už samotné architektonické řešení výstavy. Nenajdete zde panely tradičně rozdělený sál, ale monumentální otevřený prostor. 

Autorem instalace je Malichův žák z pražské Akademie výtvarných umění a dnes už uznávaný umělec Federico Díaz, který prozradil, proč se rozhodl představit práci svého profesora právě tímto způsobem: 

„Jsou to v podstatě jakési znaky, jazyk, který nemusí být mnoha lidmi pochopen. Tady jsem cítil to těžiště, kde se soustředit, aby lidé pochopili, že ty dráty jsou pohyblivá energie, že to je světlo, že Karel ohýbá světlo a celá koncepce vychází z jakési světelné architektury, která by ani neměla tolik rušit. Nechtěli jsme sem vnášet nějaké umělé stěny i vzhledem k principu Karlova uvažování, kdy všechno levituje, pohybuje se, je to dynamické.“ 

Malichovy drátěné plastiky, které nemají v moderním umění obdoby, se připevněné pouze na lankách volně vznášejí prostorem monumentální jízdárny a jejich stíny vytváří kresby podobné vystaveným pastelům. 

A jak říká architekt výstavy Federico Díaz, právě takové pojetí nejlépe umožňuje pochopit Malichovo uvažování o pevné hmotě jako o volně proudící energii. 

Instalace, jejíž součástí je také rozměrný, na míru utkaný koberec pokrývající celou plochu jízdárny, se tak vlastně stává dalším artefaktem. 

V závěrečné části výstavy na balkoně jízdárny si návštěvníci mohou prohlédnout Malichovy pastely, kvaše, tempery a kresby uhlem, které vznikaly od 60. let až po současnost. 

„Balkón je uspořádán v duchu byzantského, který máte od podlahy až nahoru doslova vydlážděny krásou. Máte tam texty Od tenkrát do teď tenkrát namluvené hlasem Jiřího Lábuse,“ doplnil spoluautor výstavy Zdeněk Sklenář. 

Básnickou prózu Od tenkrát do teď tenkrát napsal Karel Malich na konci 70. let a vrací se v ní do dětství a rodného kraje. Kniha vychází společně s výstavou. 

Vedle velké monografie Karla Malicha nebo graficky skvěle provedeného průvodce výstavou stojí za pozornost také dětem věnované leporelo Boříkova říkadla. Jak kniha vznikla? 

„V šuplících při přípravě výstavy jsme objevili pro mě půvabné obrázky, které Malich dělal v 50. letech. V době, kdy jak on sám říkal, neměl prostředky na to, aby mohl tvořit, tak namaloval několik obrázků pro děti, navštívil redakce, ale tehdy to bylo tak moderní, že to bylo odmítnuto. Obrázky jsme sebrali a poprosil jsem jeho bratra Bořivoje Sklenáře, který přes 50 let píše dětské říkánky, a vytvořili jsme tuto knihu,“ odpověděl Rádiu Česko spoluautor výstavy a galerista Zdeněk Sklenář. 

Přestože je v Jízdárně Pražského hradu představena životní retrospektiva Karla Malicha, není jeho tvorba zdaleka uzavřená. 88letý umělec každý den soustavně pracuje a vznikají tak další díla, která zrcadlí sílu a hloubku jeho imaginace. 

Výstava Malich potrvá do 8. května 2013 

 

V Jízdárně Pražského hradu začala velká retrospektivní výstava Karla Malicha. Podrobnosti o výstavě 88letého umělce přináší Michaela Vrchotová.

Vložit na svůj web

Autor:  Michaela Vrchotová, Marián Vojtek  (mvo)
Pořad: Umění na vlnách   |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: už nevysíláme  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace