2. 9. 2007 10.06  rubrika: Příběhy 20.století

Kandidát KSČ, který neprošel prověrkou... Josef Janczik

Jozef Janczik s manželkou

Jozef Janczik s manželkou

Jozef Janczik se narodil v březnu roku 1928 na Slovensku, v evangelické rolnické rodině s šesti dětmi. Natáčeli jsme jeho vzpomínky, protože se zajímáme o politické vězně z období stalinismu a zjistili jsme se, že Janczik byl v 50. letech držen v pracovním táboře Bytíz u Příbrami. Teprve od něj jsme se však dozvěděli, že byl tehdy odsouzen z kriminálních důvodů, nikoli za politickou činnost. Přesto Jozef Janczik mezi vězně svědomí nepochyně patří a jeho vyprávění jsme zpracovali v rámci cyklu Příběhy 20. století.

Už na podzim roku 1944 se šestnáctiletý Janczik zapojil do protinacistického odboje jako "spojka" mezi civilní podzemní organizací a partyzánskou skupinou. Vedli ho k tomu jednak rodiče (kterým se příčil nacismus a zejména to, co se na územích pod nacistickou správou dělo s Židy) a jednak majitel fabriky, v níž Janczik tehdy pracoval, protože z rodinných důvodů nemohl nastoupit gymnasium. 

Po válce se začal systematicky vzdělávat v oboru lihovarnictví. Jeho bratr se stal horlivým komunistou, Jozef Janczik s některými partajními plány sympatizoval (především se to týkalo sociální oblasti), ale současně se mu prý příčila násilná podstata komunismu. Po únoru 1948 se nicméně podílel na "znárodňování" malých lihovarů na Slovensku. O rok později byl odsouzen za znevažování socialistické justice (jak sám říká, nebylo v tom nic politického, jen si nedával pozor na pusu a před policisty komentoval vývoj jakéhosi kriminálního případu). Vyvázl s podmínkou, soud tehdy přihlédl k jeho odbojářské minulosti a "třídnímu původu". 

Od roku 1955, po vojně a po svatbě, pracoval Jozef Janczik v lihovaru v západních Čechách. Stal se kandidátem KSČ, ale nikoli členem strany - nebyl totiž prověřen a shledán kádrově spolehlivým. Přesto se pokoušel udělat v podniku kariéru. Skončil opět u soudu, obviněn z "rozkrádání národního majetku". Janczik podává zajímavé svědectví o tom, jak to v 50. letech chodilo ve středně velkém státním podniku - a zdá se, že se tehdy stal především obětí vlastní naivity. Jak říká, soud mu nic neprokázal, přesto dostal tři roky, protože komunistická policie se "nikdy nemýlí." Čekalo ho několik věznic, nejdéle pobyl na Bytízu u Příbrami. Tam nalezl víru v Boha, nechal se pokřtít (a mimo jiné odmítl podepsat spolupráci se Státní bezpečností). 

Po propuštění v roce 1957 pracoval Jozef Janczik jako dělník na šachtě. Roku 1981 však putoval do vězení podruhé - a tentokrát už šlo o nezpochybnitelnou persekuci: dostal dva roky za porušování zákona o státním dozoru nad církvemi. Pokud se chcete o jeho osudech dozvědět víc, poslouchejte premiéru v neděli 2. září v 10.06 a reprízu v sobotu 8. 9. 2007 od 13.06 hodin. Tento díl z cyklu Příběhy 20. století připravili Adam Drda a Adam Hradilek. 


Pokud i vy máte zajímavý osud z války či z doby komunismu, nebo někdo z vašeho okolí, napište nám. Reportéři z občanského sdružení Post Bellum se za vámi vypraví. Své příběhy posílejte na adresu Český rozhlas Rádio Česko, Příběhy 20. století, Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 nebo na email: pribehy@rozhlas.cz

Autor:  Adam Drda  (adr), Adam Hradílek
Pořad: Příběhy 20. století  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: neděle 20:10; repríza na Radiožurnálu sobota 21:05  |  Délka pořadu: 51 minut  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas