16. 3. 2008 10.06  rubrika: Příběhy 20.století

"Já vám všem ukážu!" aneb Cesta k StB

Vratislav Herold ze svazku StB - Foto:  redakce Post Bellum

Vratislav Herold ze svazku StBFoto:  redakce Post Bellum

V polovině roku 1953 žádal jistý ambiciózní mladík o přijetí ke kulturnímu sboru mládeže u nakladatelství Rudého práva. Přijat do sboru, který měl povolení cestovat i do západní ciziny, nebyl. Co tento šestadvacetiletí uražený mladík jménem Vratislav Herold udělal? Řekl si: " A teď vám všem ukážu!"

"Myslím, že to byl rozhodující moment mého života. Napsal jsem životopis a odnesl ho na ministerstvo vnitra, že chci k SNB, ale jen k civilní složce, mám totiž od dětství odpor k uniformám. Že civilní složka SNB je StB jsem asi ani nevěděl," vypráví Vratislav Herold, kterého jako čerstvého adepta SNB převeleli ke strážní službě "na špačkárně" v trestaneckém táboře Bratrství v uranové důlním komplexu Jáchymov. 

Vratislav Herold - Foto:  redakce Post Bellum

Vratislav HeroldFoto:  redakce Post Bellum

Nikoho nezajímalo, zda má či nemá rád uniformy. Po měsíci bachař Herold odešel k jáchymovské oblastní správě StB a konečně svlékl policejní stejnokroj. Dostal své první agenty a důvěrníky a začal jeho kariéra u nejobávanější bezpečnostní složky komunistického totalitního režimu v minulém století. 

První část vyprávění tohoto bývalého řídícího důstojníka československé komunistické kontrarozvědky - 1. správy 2. odboru StB - poslouchejte v dalším dokumentu z cyklu Příběhy 20. století, a to v premiéře v neděli 16. 3. 2008 od 10.06 a v repríze v sobotu 22. 3. 2008 od 13.06 hodin. 


Ještě, že člověk neví, co ho čeká... Příběh Tomana Broda - 2. díl 

Toman Brod na snímku z roku 1941 - Foto:  redakce Post Bellum

Toman Brod na snímku z roku 1941Foto:  redakce Post Bellum

V září 1941 si musel dvanáctiletý Toman Brod přidělat na kabát žlutou šesticípou hvězdu. Tehdy si prý poprvé naplno uvědomil, že pro úřady není obyčejný kluk z Prahy, ale "tvor druhého řádu". Narodil se 18. ledna 1929, vyrůstal s maminkou a bratrem, svému židovství do té doby nevěnoval pozornost. Brodovi se považovali za české vlastence. Navzdory rozsáhlé perzekuci doufali, že válka potrvá jen pár měsíců. V červenci 1942 však byli deportováni do Terezína. 

V přeplněném ghettu tehdy žilo zhruba šedesát tisíc lidí. "Byli napěchováni v rozpadajících se domech od sklepů až po půdu, žili ve špíně, zamořeni hmyzem, bez hygienického zázemí. A pochopitelně měli hlad. Nebylo to k životu ani k smrti," vzpomíná Toman Brod. 

Toman Brod s bratrem Hanušem a vychovatelkou - Foto:  redakce Post Bellum

Toman Brod s bratrem Hanušem a vychovatelkouFoto:  redakce Post Bellum

Němci původně slibovali, že Terezín bude konečné deportační místo, jenže se ukázalo, že Židé jsou odváženi dál na Východ. V polovině prosince 1943 musel nastoupit do transportu i Toman s maminkou a bratrem. Nevěděli, kam jedou, zjistili to, až když je v Osvětimi-Březince vyhnali z přecpaných dobytčích vagónů. 

Po příjezdu do vyhlazovacího tábora se Židé obvykle museli podrobit okamžité "selekci" - staří lidé, nemocní a matky s dětmi byli vzápětí zabíjeni v plynových komorách. Dva terezínské transporty (zářijový a prosincový) však esesáci nechali z dosud nevyjasněných důvodů v šestiměsíční "karanténě". 

Toman Brod se pak stal svědkem vyvraždění zářijového transportu, svědkem největší masové vraždy československých občanů. Uprostřed osvětimské hrůzy čekal, co se stane, až uplyne půlroční lhůta těm, kdo přijeli v prosinci. 

titulní strana Arijského boje - Foto:  redakce Post Bellum

titulní strana Arijského bojeFoto:  redakce Post Bellum

Nacisté však tehdy potřebovali pracovní síly a Tomanu Brodovi se podařilo "projít selekcí". Poznal tehdy Dr. Josefa Mengeleho, po válce jednoho z nejhledanějších nacistických zločinců: "Vždycky chodil v elegantní uniformě s bílými rukavičkami. Nikdo by neřekl, že je to masový vrah. Hladil děti po hlavičkách a ptal se, jestli mají dost jídla..." 

V Osvětimi otročil do října 1944, kdy byl převezen na práce do tábora Gross-Rosen, do místa podobně ďábelského: z dvaceti členů transportu, s nímž Toman Brod přijel, zůstali naživu jen dva. Jeho maminka a bratr holocaust nepřežili. 

Toman Brod - Foto:  redakce Post Bellum

Toman BrodFoto:  redakce Post Bellum

Po válce Toman Brod vstoupil do KSČ - vedla ho k tomu obava z recidivy nacismu a úcta k bratrově památce (vyznával levicové ideje). K jeho složitému příběhu patří i fakt, že je registrován jako spolupracovník komunistické Státní bezpečnosti v letech 1959 - 1965. Na rozdíl od jiných Toman Brod svou minulost nezlehčuje ani nezapírá. Říká, že nebyl udavač, jen dlouho neměl sílu se tajné policii a totalitnímu aparátu vzepřít. 

Nakonec ji v sobě našel: koncem 60. let byl vyhozen ze zaměstnání i ze strany, živil se pak jako čerpadlář a taxikář, podepsal Chartu 77. Patří k významným českým historikům, vydal řadu odborných prací a také knihu vzpomínek, nazvanou Ještě, že člověk neví, co ho čeká. 

O svých osudech bude Toman Brod vyprávět ve dvou dílech cyklu Příběhy 20. století. Druhý díl dokumentu, který připravil Adam Drda, můžete slyšet na Rádiu Česko v repríze v sobotu 15. 3. 2008 od 13.06 hodin. 


Pokud i vy máte zajímavý osud z války či z doby komunismu, nebo někdo z vašeho okolí, napište nám. Reportéři z občanského sdružení Post Bellum se za vámi vypraví. Své příběhy posílejte na adresu Český rozhlas Rádio Česko, Příběhy 20. století, Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 nebo na email: pribehy@rozhlas.cz

Pořad: Příběhy 20. století  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: neděle 20:10; repríza na Radiožurnálu sobota 21:05  |  Délka pořadu: 51 minut  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas