11. ledna  2009 v 10:06  rubrika: Příběhy 20.století

Zemřít za ostatní. Smrt Jana Palacha - Pochodně č. 1 - 1. díl

pamětní deska - Foto:  redakce Post Bellum

pamětní deskaFoto:  redakce Post Bellum

Letos uplyne čtyřicet let od smrti studenta Jana Palacha, který se upálil na protest proti okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy, proti kolaborující domácí politické reprezentaci a proti tomu, že se společnost začala pomalu smiřovat s daným stavem. Adam Drda ve spolupráci s historikem Petrem Blažkem připravil k výročí smrti Jana Palacha dvoudílný dokument z cyklu Příběhy 20. století. Opírá se tentokrát především o archivní materiály z policejního vyšetřování.

U přechodu pro chodce poblíž Domu potravin na pražském Václavském náměstí stál 16. ledna 1969 okolo půl třetí odpoledne dvaapadesátiletý technik Rudolf Hruška. Všiml si mladíka na protější straně, který se čímsi polil. Hruška si myslel, že jde o opilce, přestal mu věnovat pozornost - a když se po chvíli pohledem vrátil, viděl, že na mladíkovi hoří šaty. 

Později na policii vypověděl: "...když začal hořet, předstoupil dva tři kroky před ... sloup, úplně klidně, otřel si ruce a asi dvakrát nebo třikrát si sáhl rukama na hrudník. Ruce mu při tom hořely. Pak udělal pár skoků a sportovním způsobem se přenesl přes zábradlí, oddělující chodník od vozovky a proběhl mezi dvěma tam parkujícími vozidly. ... Hořící mladík běžel přes vozovku směrem k Domu potravin. ... Plamen byl naprosto bez dýmu, takový jasně oranžový." 

Hruška byl jedním z řady svědků sebeupálení Jana Palacha - výsostně politického činu, který (stejně jako dobrovolná smrt Palachova následovníka Jana Zajíce) zaujímá zcela zvláštní místo mezi protesty proti sovětskému komunismu v Československu. 

Okupace jako životní zlom 

Jan Palach - Foto:  Literární noviny

Jan PalachFoto:  Literární noviny

Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v Praze a vyrůstal ve Všetatech. Ve škole vynikal v dějepise, po gymnáziu studoval ekonomii a roku 1968 se dostal na Filozofickou fakultu UK - obor historie. Byl to prý klidný mladý člověk se zvýšeným zájmem o politické dění. Palacha silně zasáhlo přepadení země armádami Varšavské smlouvy: dozvěděl se o něm ve Všetatech ráno 21. srpna 1968, načež odjel autostopem do Prahy, celý den chodil po ulicích a diskutoval s okupačními vojáky. Příští den fotografoval, pokusil se dostat na Pražský hrad a nakrátko ho zadržela sovětská hlídka. 

Existuje řada dokladů, že Palach se poté intenzivně účastnil veřejného života. Například 28. října 1968 navštívil s přítelkyní hrob T. G. Masaryka a pak odjeli na demonstraci k 50. výročí založení republiky, kterou rozehnali esenbáci. Krátce předtím, 18. října, schválilo Národní shromáždění smlouvu o "dočasném pobytu" sovětských jednotek na čs. území, za pár týdnů vystoupil Alexander Dubček s projevem, v němž zdůraznil, že Československo musí hledat cestu z krize ve shodě se "sovětskými soudruhy". 

V listopadu 1968 se konala studentská stávka, požadující mimo jiné, aby posrpnový režim respektoval lidská práva, ctil svobodu shromažďování a svobodu slova. Studenti navíc žádali jednání o úplném odchodu sovětských vojsk. Stávka skončila neúspěchem - a Palach zřejmě právě tehdy nabyl přesvědčení, že je třeba přistoupit k radikálnímu činu. 

Smrt "na okraji beznaděje" 

poděkování Libuše Palachové - Foto:  redakce Post Bellum

poděkování Libuše PalachovéFoto:  redakce Post Bellum

Jan Palach nejednal zkratkovitě: jeho rozhodnutí obětovat život pro svobodu ostatních bylo promyšlené, byl přesvědčený, že vyčerpal všechny ostatní možnosti a inspiroval se zřejmě protestním sebeuplalováním buddhistických mnichů. Dopoledne 16. ledna napsal čtyři dopisy - dva přátelům, třetí svazu spisovatelů, čtvrtý přinesl na Václavské náměstí v aktovce. 

Psal v něm jménem skupiny lidí: "Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem. Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň. 

Naše požadavky jsou: Okamžité zrušení cenzury; Zákaz rozšiřování ´Zpráv´ (okupační tisk - poznámka autora). Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevstoupí-li lid s dostatečnou podporou (tj. časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně." Palach se podepsal jako "Pochodeň č. 1" a přidal ještě post skriptum: "Vzpomeňte na srpen. V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme jej." 

U benzinové pumpy v Opletalově ulici si Jan Palach koupil několik litrů benzinu, odešel pod rampu Národního muzea a zapálil se. Zemřel v nemocnici 19. ledna 1969. Skupina, o níž píše, podle všeho nikdy neexistovala... 

Více se dozvíte z dvoudílného dokumentárního pořadu z cyklu Příběhy 20. století. Premiéru prvního dílu uslyšíte na Rádiu Česko v neděli 11. 1. 2009 od 10.06 (reprízu v sobotu 17. 1. 2009 od 13.06), premiéru druhého dílu odvysíláme v neděli 18. 1. 2009 od 10.06 (reprízu v sobotu 24. 1. 2009 od 13.06) hodin. 

Autor:  Adam Drda  (adr)
Pořad: Příběhy 20. století  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: neděle 20:10; repríza na Radiožurnálu sobota 21:05  |  Délka pořadu: 51 minut  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas