12. září  2010 v 10:06  rubrika: Příběhy 20.století

Národ, kde žijí hrdé ženy

Čečenky, které vystupují v pořadu Mikuláše Kroupy - Foto: Post Bellum

Čečenky, které vystupují v pořadu Mikuláše KroupyFoto: Post Bellum

Čečenci. Národ opředený mýty. Někdo tvrdí, že jsou teroristé, jiní že brání svá práva a svobodu. Po staletích žijí na Kavkaze hrdí a nepoddajní pastevci, kteří se řídí svým starým přísným horským zákonem: zdrženlivost, střízlivost, úcta k jednotlivci a především respekt ke staršímu a úcta k rodičům a ženě.

Říká se, že Čečenec nad sebou strpí jen tři věci: svoji papachu (čepici z beraní srsti), střechu svého domu a nebe. 

V tradici tohoto kavkazského národa platí, že ženy nesmí křičet před cizími muži, vedle starších nesmějí sedět nebo ležet a největší potupou pro ženu vyrůstající v této mentalitě je vypustit před muži větry. 

Stalin se pokusil Čečence zničit. Statisíce lidí bylo v roce 1944 z horských vesnic Kavkazu vyhnáno a za nelidských podmínek transportováno do Kazachstánu, do nových domovů, mnozí končili v lágrech. 

Lidé trpěli celé týdny během transportu v dobytčích vagonech, umítali hlady, zimou, nemocemi a podle vyprávění Rozy Muzajevy umírali i kvůli pro ně přirozenému dodržování vlastních tradic, které nikdy nepočítaly s tím, že budou, lide ponížení až na úroveň dobytka: 

„Ve společném vagóně to bylo samozřejmě velmi obtížné, na jedné straně byly ženy, na druhé muži. Matka mi vyprávěla, že tam byla jedna mladá dívka, asi tak šestnácti sedmnáctiletá. Nemohla vypustit větry, zadržovala je, až jí praskly vnitřní orgány a ona zemřela. Nechtěla dopustit, aby starci a muži něco slyšeli, tak se to snažila vydržet. Kvůli tomu zemřela. Byly prý případy, kdy přímo ve vagónech ženy rodily mrtvé děti. Snažily se při porodu ani nevykřiknout, protože podle našich zvyků nesmějí křičet před cizími muži. Držely to v sobě a porod se pak nepovedl. Byly takové případy...“ 

Příběhy 20. století budou z Čečenska, ze země, kde žijí ženy, které raději zemřou, než by se ponížily nebo byly poníženy. Příběhy natočili lidé žijící přímo v Grozném, v hlavním městě Čečenska. 

Spolupracují s mezinárodním projektem Českého rozhlasu, Ústavu pro studium totalitních režimů a Post Bellum Paměť národa Memory of the Nation, memoryofnation.eu. Spolupráci zprostředkovalo české sdružení Berkat, které těmto lidem všemi možnými způsoby pomáhá. A koneckonců můžete i vy, vše potřebné najdete na cecna.cz

V premiéře v neděli 12. 9. 2010 od 10.06 a v repríze v sobotu 18. 9. 2010 od 13.09 hodin díky čečenskému projektu Paměť národa uslyšíte vyprávění Chabibula Eskerchanova, Zulaj Sulejmanové a Rozy Muzajevy. 

Dozvíte se, jak se zachránili před první a druhou čečenskou válkou, co všechno museli tito lidé obětovat, aby si zachránili životy, a jak se těmto lidem žije dnes? 

Pořad: Příběhy 20. století  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: neděle 20:10; repríza na Radiožurnálu sobota 21:05  |  Délka pořadu: 51 minut  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace