11. dubna  2012 v 15:36  rubrika: Speciál

Celou tu dobu jsem neviděl maso, vzpomíná lékař, který zažil obléhání Sarajeva

V těchto dnech se lidé scházejí v centru Sarajeva a vzpomínají - Foto: Martin Dorazín

V těchto dnech se lidé scházejí v centru Sarajeva a vzpomínajíFoto: Martin Dorazín

Před 20 lety začala blokáda Sarajeva. Oběti ostřelování města, kterým začala válka v Bosně, připomíná v těchto dnech na hlavní třídě 11 541 prázdných červených židlí, včetně malých, dětských židliček.

Sarajevo obléhaly od dubna 1992 do listopadu 1995 bosensko-srbské jednotky. Obklíčily ho krátce poté, co Bosna a Hercegovina odhlasovala nezávislost. 

Ve městě žilo tehdy 350 až 380 000 lidí. Blokáda trvala 44 měsíců. 

„Když vám umře dítě v ruce, je to ošklivá zkušenost. Stejně tak, když vidíte jak měli staří strach, když museli každý den přebíhat alej ostřelovačů,“ říká novinář Jan Urban, který tam jezdil s humanitární pomocí.  

Síla přátelství 

Chirurg Edib Jaganjac, další očitý svědek počátků sarajevské blokády, pomáhal ve státní nemocnic raněným bez ohledu na etnický původ. 

„Říkali jsme si přátelé proti primitivismu,“ uvádí lékař. Říká, že podobně postupovali i jeho kolegové jiných národností. 

Z 5 chirurgů ve státní nemocnici byli tři Srbové, jeden ze srbských kolegů, jak Edib Jaganjac dodává, operoval nejobtížnější případy. 

Žádné maso  

Jan Urban a Edib Jaganjac - Foto: Marián Vojtek

Jan Urban a Edib JaganjacFoto: Marián Vojtek

V Sarajevu během blokády vypadávala elektřina, topení i dodávky pitné vody a léků. Nebylo dost jídla. 

„Po celou tu dobu jsem neviděl maso,“ vzpomíná Edib Jaganjac. 

Novinář Jan Urban viděl, jak se řízek nebo biftek prodávaly na černém za 140 marek, kterými se tehdy v Bosně platilo. 

V obleženém Sarajevu někdy vázla i humanitární pomoc z ciziny. Překonat se to snažila i Nadace Lidových novin, pozdější společnost Člověk v tísni. 

„Když dostáváte po 15 korunách od babiček, musíte dokázat, že neztrácíte ani korunu,“ popisuje Jan Urban nevýhodu malé začínající organizace, v níž působil, oproti velkým zavedeným. 

„Předem počítaly s velkými ztrátami, což jsme si nemohli dovolit,“ dodává Urban.  

Dětem Češi vozili hlavně sušené mléko a léky. Spolupracovali tehdy se sarajevskou kanceláří UNICEF, kde působil i bratr Ediba Jaganjace a která dostala dvakrát cenu Alberta Schweitzera. 

Důkaz hrdosti  

Na Jana Urbana zapůsobilo, že i přes nedostatek vody se obyvatelé Sarajeva udržovali v čistotě, muži se denně holili, ženy si udržovaly oblečení. 

„Potřebovali dokázat svou hrdost,“ říká Urban. 

Za války v Bosně, která začala blokádou Sarajeva, přišlo o život zhruba 100 tisíc lidí a dva ze čtyř milionů obyvatel se staly uprchlíky. 

Snadná nedůvěra  

Obléhání Sarajeva skončilo v listopadu 1995. Mírová dohoda v Daytonu vstoupila v platnost 28. února 1996. 

„Bosna a Hercegovina je obětí mezinárodního společností prosazovat hodnoty,“ míní Jan Urban. Kritizuje fakt, že parlamentní a vládní uspořádání je v daytonské dohodě zakotveno etnicky. 

„Vzbudit nedůvěru lze snadno,“ říká Edib Jaganjac s poukazem na pokračující nacionalistickou rétoriku některých současných politiků v Bosně a Hercegovině. 

 

Před 20 lety začala bosenská válka. Hosty Martiny Maškové jsou chirurg Edib Jaganjac a Jan Urban.

Vložit na svůj web

Autor:  Martina Mašková  (mam), Marián Vojtek  (mvo)
Pořad: Studio Česko  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: už nevysíláme  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas