Fotograf Oldřich Škácha: Havel se nikdy nebál kamery

Oldřich ŠkáchaFoto: Foto LN - Jan Zatorsky

Fotograf Oldřich Škácha zná Václava Havla od 60. let 20. století. Setkali se už na Sjezdu spisovatelů v roce 1967. Poznal ho jako umělce, disidenta, prezidenta i chalupáře, který rád vaří.

V roce 1967 spisovatelé poprvé vystoupili proti komunistickému režimu. Václav Havel tam četl dopis, v němž se filmaři, pozdější slavná jména, se vzepřeli vůči cenzuře. 

„Přišel jsem jako fotograf, ale neudělal jsem jedinou fotku,“ usmívá se Škácha svému překvapení z vystoupení spisovatelů. S Václavem Havlem se tehdy viděl poprvé. 

„To byl ještě neznámý kluk, daleko známější byli tehdy Ludvík Vaculík nebo Saša Kliment, protože psali do Lidových novin,“ vysvětluje Škácha. 

Kuchař na Hrádečku 

Umělci, které tehdy bylo na sjezdu nejvíce slyšet, pak coby fotograf, Škácha potkával stále častěji na chalupě Pavla Kohouta na Sázavě a na Havlově chatě na Hrádečku na Trutnovsku. 

Vzpomíná, jak se v tomto okruhu rodila edice Petlice a jak se umělci střídali ve čtení svých děl. Václav Havel, jak dodává rád a dobře na Hrádečku vařil. 

„Bylo to čtení, byla to zábava, ale vždy tam byla politika,“ vzpomíná Oldřich Škácha. 

Dopis Husákovi  

K nejznámějším Škáchovým fotografiím patří snímek Václava Havla v bytě Pavla Kohouta, kde psal v roce 1975 dopis Gustávu Husákovi. 

Inspiroval ho podpis československého režimu pod dokument o lidských právech v Helsinkách. 

Škácha vzpomíná, že Havel tehdy neposlechl Pavla Kohouta, že si dopisem koleduje o vězení a to pak skutečně následovalo. 

Premiéra i derniéra  

Oldřich Škácha byl také 1. listopadu 1975 v publik na prvním i posledním představení Havlovy Žebrácké opery v Horních Počernicích. 

„Všichni měli radost, že se akce konala, jen Havel řekl jen aby,“ vzpomíná fotograf. 

Podobně jako Václav Havel, Škácha zažil výslechy v pověstné Bartolomějské ulici. Poukazuje na to, že se Havel, už coby prezident, nemstil svým udavačům. 

Humor a nadhled  

V Chartě 77 se podle Oldřicha Škáchy Václav Havel nechoval autoritativně, ale dával prostor spolupracovníkům. 

„Václav se nikdy nebál kamery,“ říká Škácha o svém pozdějším působení na Pražském Hradě. 

Míní, že si Havel zachoval i v prezidentské funkci humor a nadhled, jako kdysi setkáních s přáteli na Sázavě.