Ocampo exkluzivně pro Rádio Česko: Případ Libye smrtí Kaddáfího neskončil

Žalobce Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu Luis Moreno-OcampoFoto:  ČTK

Syn svrženého libyjského vůdce Muammara Kaddáfího Saif Islám už navázal kontakt s hlavním žalobcem Mezinárodního trestního soudu Luisem Moreno Ocampem. Přes prostředníky vyjednává možnost, že by se vzdal. Trvá totiž na své nevině a chce slyšet, co s ním bude, pokud bude zproštěn obvinění ze zločinů proti lidskosti.

Prokurátor mezinárodního trestního soudu v Haagu v exkluzivním rozhovoru pro Rádio Česko řekl, že možná padnou v případu Libye obvinění dalších osob. 

Smrt Muammara Kaddáfí nijak neovlivní vyšetřování dalších dvou lidí stíhaných ze zločinů proti lidskosti, a to plukovníkova syna Saifa Isláma a bývalého šéfa libyjské rozvědky Abdullaha Sanusiho, řekl Rádiu Česko Luis Moreno Ocampo: 

„Neovlivní. Smrt pana Kaddáfího znamená ukončení celého jeho případu. Zkrátka když osoba zemře, případ pro nás končí. Jsou tady ale samozřejmě další dvě stíhané osoby, syn libyjského vůdce Saíf Islám a Abdullah Sanusi, kteří jsou stále na útěku a které se snažíme zadržet.“ 

Zmínil jste, že Saifem Islámem Kaddífím, který je prý ochoten se vydat do Haagu, už jste v jakémsi nepřímém kontaktu, takže se možná skutečně stane před soudci. Jenže na začátku povstání v Libyi na jaře jste mluvil o tom, že Mezinárodní trestní soud zahájil vyšetřování i dalších vysoce postavených představitelů režimu, například ministra zahraničí, mluvilo se až o 15 osobách. Jak to vypadá s jejich vyšetřováním? 

„Případ Libye pro nás v tomto ohledu ještě neskončil. Pokračujeme ve vyšetřování několika případů znásilnění, takže na Libyi se ještě pracuje.“ 

Příští rok v červnu po devíti letech skončí Váš mandát u Mezinárodního trestního soudu. Otevřeli jste sedm vyšetřování, případů: je to Uganda, Demokratická republika Kongo, Středoafrická republika, Pobřeží Slonoviny, Keňa a v Evropě nejznámější případy Súdán s prezidentem Bašírem a už zmiňovaná Libye. Který z těchto případů byste označil za největší úspěch? 

„Můj mandát nepředstavoval jen ty zmíněné případy.Můj mandát také spočíval v tom, abych vybudoval instituci. Na začátku byla šestipatrová prázdná budova se dvěma zaměstnanci. Teď máme několik případů a mezinárodní trestní soud se stal realitou a stále se učíme a radíme ostatním jako třeba na případu Libye, jak práci dělat co nejlépe. Celému civilizovanému světu jsme dali možnost, aby pomáhal potírat zločin. To je to nejdůležitější, co jsme udělali. Každý z těch případů tomu pomáhá, každý je důležitý. Pro Keňany je nejdůležitější vyšetřování zločinů proti lidskosti v Keni, to samé případ Uganda pro Uganďany.“ 

Jsou tady ještě nějaké osoby, které byste chtěl během těch devíti měsíců, co vám zbývají do vypršení mandátu, pohnat před spravedlnost? 

„Nikoli. Děláme na případech, které bychom měli dělat u mezinárodního trestního tribunálu. Otázkou přece není, kolik lidí budeme vyšetřovat a kolik pošleme do vězení. Je to o tom, jestli svět podpoří myšlenku Mezinárodního trestního soudu. Nakolik si bude svět jistý, že trestáme zločiny jako genocida a také, a to je důležité, se genocidám snažíme předcházet.“