Pelikánova. Jedna z římských ulic

římské ColosseumFoto: Fotobanka stock.xchng

Život známého českého publicisty Jiřího Pelikána připomíná osud mnohých českých levicových intelektuálů, jejichž ideály otřáslo ochromující rozdrcení Pražského jara. Dřívější člen KSČ začal po roce 1968 žít v Itálii, kde vydával exilový časopis Listy; zároveň se však rychle zapojil i do italského politického života jako člen Italské socialistické strany, za niž byl zvolen do Evropského parlamentu.

Řím si dnes, za účasti svého starosty a českého velvyslance, Pelikánovu památku slavnostně připomene: jedna z římských ulic ponese od této chvíle Pelikánovo jméno a v přilehlém parku bude odhalena pamětní deska. 

Pelikán byl šéfem Československé televize v roce 1968, připomněl spolupracovník Rádia Česko v Římě Josef Kašpar: 

„A právě ten otevřený přístup k informacím určitě umožnil nakonec rozšíření Pražského jara, protože lidé se nejenom v Praze, ale v celé Československé republice dozvěděli to, k čemu v celé zemi dochází. Důležité je také to, co on pak udělal po svém vynuceném odchodu do Itálie. Nelze zapomenout na to, že v 70. letech došlo k jakémusi uvolnění ve vztazích mezi Západem a Východem, zvláště mezi Sovětským svazem a Spojenými státy. Právě ta Pelikánova aktivita neustále připomínala tu situaci v normalizovaném Československu v oné době.“ 

Listy, bienále disentu a archiv  

Pelikánovo periodikum Listy bylo významné pro československou exilovou scénu. „To byla jakási tribuna, na které se mohli konečně scházet představitelé jak disentu vnitřního, to jest těch, kteří žili v Československu, tak představitelé těch, kteří žili od roku 1968 v zahraničí,“ uvedl Kašpar. 

„Mimo to on se například podílel velice aktivně na tzv. bienále disentu, to jest nesouhlasu ve všech východoevropských zemích, které se konalo v Benátkách v 80. letech a je třeba říct, že z tohoto pohledu ta znalost všech souvislostí, týkajících se Pražského jara a normalizace v Itálii a všeobecně v západní Evropě, je jeho velkou zásluhou,“ dodal spolupracovník Rádia Česko. 

Italští a čeští historici velmi často využívají takzvaného Pelikánova archivu. „Je to prakticky celá dokumentace, kterou si Pelikán v době svého třicetiletého poután v Itálii vyměňoval s členy disentu i jinými politickými představiteli po celém světě a zásluhu na tom má jeho manželka Jitka Frantová, která se pak nakonec dohodla s italskou poslaneckou sněmovnou, která nakonec za jistou částku ten celý archiv zakoupila a ten je na žádost odborníků přístupný všem,“ uzavřel spolupracovník v Itálii Josef Kašpar.