31. července  2012 v 14:22  rubrika: Také se stalo

Pisco Sour. Jako byste seděli v baru v Limě

Alex Mikšovic připravuje Pisco Sour - Foto: Marián Vojtek

Alex Mikšovic připravuje Pisco SourFoto: Marián Vojtek

Bylo 27. července večer. V pražském baru La Casa de la Havana Vieja zněly podmanivé peruánské melodie a podával se Pisco Sour.

Důvod objasnila velvyslankyně Republiky Peru, Její Excelence Marita Landaveri Porturas:  

„Dnešní den je velmi významný, protože oslavujeme nejen Den nezávislosti Peru, ale i 90. výročí navázání diplomatických styků s Českou republikou. Proto oceňujeme uspořádání festivalu koktejlů s piscem. Lidé už jsou zvyklí na Pisco Sour, ale existují i jiné zajímavé koktejly. Například Amazonas. Je v něm mango, maracuja, trochu kokosu, hodně ledu a hlavně rokoto, což je peruánská specialita s čili papričkou. Ta dává koktejlu příjemně kořenný charakter, který lidem opravdu chutná.“  

Na poněkud nediplomatickou otázku, jestli je Pisco Sour spíše peruánský nebo chilský koktejl, odpovídá Marita Landaveri Porturas jednoznačně: Pisco Sour je rodem rozhodně z Peru!  

Jak připravit Pisco Sour 

Ale co to vlastně Pisco Sour je? Zeptali jsme se jednatele importní společnosti Vinoperú Radka Vatky:  

„Pisco Sour je tradiční peruánský nápoj, který se objevuje na jakékoli oslavě. Chceme-li, tak můžeme říct na jakékoli fiestě, jak říkají Peruánci. Pro ně je to nápoj, s kterým se setkávají v rodinných kruzích. Turisté, kteří přijedou, tak první, co poznají z gastronomie, je Pisco Sour.“ 

Vatka ochutnal Pisco Sour tady v La Casa de la Havana Vieja. Jaký je? 

„Jedním slovem excelentní. Když zavřete oči, tak se můžete přenést tisíce kilometrů z našeho teritoria a máte pocit, že sedíte u stolku v limském baru,“ uzavřel Vatka.  

A jak koktejl namíchat. Do šejkru na led dávkujte 6 cl Pisca Queirola, 3 cl čerstvé limetové šťávy a 3 cl cukrového sirupu a polovinu bílku z jednoho vajíčka. Protřepejte a nalijte do vinných sklenek. Na povrch napěněného nápoje kápněte 3 kapky Angostury bitters. 

Flair jako umění 

Je tomu už 10 let, co Martin Baťha napsal ve své bakalářské práci na Vysoké škole cestovního ruchu, hotelnictví a lázeňství: „Flair je umělecká forma barmanského stylu práce." 

A je tomu už 24 let, co měl premiéru film Koktejl s Tomem Cruisem v hlavní roli. Na vstupném se v následujících měsících a letech vybralo přes 78 milionů dolarů. V České republice sice nikdy nebyl uveden do kin, ale přesto znamenal rozhodující mezník ve vývoji tohoto stylu práce u nás. 

David Neumann je vedoucím skupiny Flair Bartendingu České barmanské asociace. Letos se mu podařilo již podruhé zorganizovat pod záštitou Jan Becher Pernod Ricard Bar Academy seminář Summer Flair Camp 12 s hostujícím lektorem Christianem Delpechem, 19násobným mistrem světa ve flair bartendingu.  

Podle Neumanna je současný stav českého flairu celkem pozitivní:  

„Flairových barmanů v České republice je poměrně dost, ale ta negativní věc je taková, že málokterý flairový barman umí aplikovat flair přímo za bar, že by celý večer třeba flaiem nebo working Blairem pracoval. Je celkem škoda, že hodně mladých barmanů hází lahvemi, ale málokdo z nich to aplikuje za bar, aby široká veřejnost poznala flair daleko víc, než je známý doteďka,“ uvedl pro magazín Koktejl Neumann. 

Bezpečně služebně nejstarším účastníkem Flair Campu byl Zdeněk Javorský, jeden čas prezident České barmanské asociace. Její funkcionáři kdysi vehementně potírali každé pohození láhví do vzduchu.  

„Flairový bartending zaujímá na české barové scéně stále větší a větší pozici a je velmi dobře se v tom orientovat, protože některé tyto kousky vyžaduje nejenom mladá generace, ale i střední a i ta straší generace se ptá: Budete házet?“ směje se Javorský.  

Smutný příběh 

Salvatore Calabrese, sběratel velmi starých koňaků, jehož sbírka se odhaduje na 1 milion liber šterlinků, a zároveň šéfbarman londýnského Playboy Clubu, se chystal v době olympijských her namíchat před porotou Guinessovy knihy rekordů Old & Wise (Starý & Moudrý), nejdražší koktejl na světě, porci za 5 050 liber šterlinků, což je asi 150 000 Kč. Za jeho základ si zvolil Clos du Griffier ročník 1788, možná nejstarší koňak na světě. 

Láhev, kterou majitel baru získal v roce 2009 v dražbě za 25 000 eur, byla uložena v bezpečné skříňce do okamžiku, kdy si jistý host přál prohlédnout tento klenot klenotů. Barman ji hostovi půjčil a pointu si asi domyslíte sami. Nešťastnou náhodou skončila láhev na zemi. Zůstalo z ní jen dno a hrdlo. 

Dobrou zprávou je, že na aukci, jež se konala začátkem prosince 2009, získal druhou láhev tohoto koňaku ruský podnikatel Ivan Imenitov. Vzhledem k tomu, že plíseň značně zničila původní etiketu, vydražil koňak za pouhých 15 000 Euro.  

„Jsem šťasten, že mám tak starý koňak. Je mi jedno, zda s neporušenou etiketou nebo bez," prohlásil tehdy Imenitov. Jeho slova tak vrhají jiné světlo na prohlášení Salvatore Calabreseho po události: 

„Jsem na mrtvici. Nikoli kvůli ceně láhve, ale kvůli kousku historie, která je ztracena."  

Jak se zdá, její další doklad leží v Imenitovově trezoru… 

Barový kalendář 

31. července 1996 přinesl americký časopis Wine Spectatorpřinesl snímek Patricka McGoverna z Pennsylvánské univerzity, držícího mezi palcem a ukazováčkem pravé ruky zbytek vína starého přinejmenším 7000 let. 

5. srpna 1897 informoval časopis Hostimil o ztraceném soudku koňaku, který zaslal předseda vlády Francouzské republiky Felix Faure hejtmanu uralských kozáků Soudek přibyl do Oděsy lodí, tam byl přeložen na železnici. Do Uralska však již nedorazil… 

 

Dnešní magazín je o Pisco Souru, flair bartendingu a o jednom maléru v Playboy Clubu. Pořadem provází Alexander Mikšovic.

DOWNLOAD (STÁHNOUT)

Autor:  Alex Mikšovic, Marián Vojtek  (mvo)
Pořad: Koktejl  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: vysíláno do 26. 2. 2013  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas