27. března  2012 v 16:38  rubrika: Také se stalo

Slyšíte barvy nebo vidíte zvuky? Tak to jste možná synestetik. A nebo narkoman

Barvy: ilustrační foto - Foto: Stock Exchange

Barvy: ilustrační fotoFoto: Stock Exchange

Na spojení typu křiklavá barva nebo hudební odstín narazíme v recenzích nejrůznějších výstav a koncertů docela často, aniž bychom si uvědomovali, co doslova znamenají. Jsou mezi námi ale lidé, kteří skutečně hudbu vidí a obrazy slyší.

Jsou to takzvaní synestetikové, tedy lidé, u nichž signály určené jednomu konkrétnímu smyslu automaticky vyvolají navíc ještě vjem smyslu dalšího. Nejčastěji si s konkrétním písmenem nebo číslicí spojí konkrétní barvu. A tak vidí například všechna X zeleně a všechny jedničky žlutě. 

Psychiatr Radkin Honzák řekl Tereze Burianové v magazínu Klik-a, že jsou tyto zážitky pravděpodobně podmíněné tím, že v určitém mozkovém centru mají malé děti všechny vjemy spojené dohromady. 

„Při prvním zrání mozku, které probíhá do šesti let, dojde k takzvanému prostříhání mezi jednotlivými vjemy, které se tak selektují. U těchto lidí se předpokládá, že gen, který je pravděpodobně navázaný pohlavně na ženský chromozom, zbrzdí ono prostříhání,“ říká psychiatr. 

Děti a uživatelé psychotropních látek 

Vjemová informace pak zůstává souběžná a nedekóduje se na dvě samostatné. Synestetiky jsme tak v ranném dětství byli všichni. 

„Při nejrůznějších intoxikacích halucinogenními látkami, nečastěji LSD nebo Psylocibinem, kdy zasahujete do toho přenosu vjemu, tak tenhle fenomén vyvoláváte také,“ vysvětluje Radkin Honzák. 

Synestezie je vrozená a je nevyléčitelná. Je také dědičná, protože se patrně váže na ženský chromozom X. To se projevuje také tím, že dívky jsou synestetické šestkrát častěji než chlapci. 

„Klasická je rodina spisovatele Nabokova, kde to měla maminka a nějací sourozenci a potom snad i syn. A krásné je, že Nabokov vnímal barvy písmen abecedy jinak než jeho matka a to ho strašně rozčilovalo, že on A vidí červeně a ona ho vidí modře.“ 

Synestetiky je možná čtyři ze sta lidí 

Odhady počtu synestetiků v naší populaci se výrazně liší, od 1:2400 přes 1:240, což je nejčastěji uváděná hodnota až po 1:24. 

To by znamenalo, že mezi stovkou lidí bychom našli čtyři synestetiky. Skutečně na ně můžete narazit. Jedním z nich je také architekt Jiří Suchomel. 

Různé odstíny: ilustrační obrázek - Foto: Wikimedia Commons, licence Public Domain, volné dílo

Různé odstíny: ilustrační obrázekFoto: Wikimedia Commons, licence Public Domain, volné dílo

„Já už myslím od dětství asociuji barvy s písmeny a číslicemi. Ale to jen tehdy, když se na ty číslice a písmena nedívám, ale mám je jen v hlavě. To znamená, když slyším nebo řeknu nějaké slovo, tak se mi objeví sestava z různě barevných písmen,“ vysvětluje své pocity architekt. 

Písmeno A například Jiří Suchomel vnímá jako červené. Nevnímá ale vždy jasné barvy, ale spíše odstíny, někdy má problém barvy odlišovat. 

Najdou se i tací, kterým synestézie pomohla k mimořádné paměti. Jeden takový případ pozoroval a popsal na přelomu 40. a 50. let minulého století i ruský neuropsycholog Alexandr Romanovič Lurija. 

Solomon Venjaminovič Šereševský, byl ruský mnemonik, člověk s nadměrně vyvinutou pamětí a Lurija ho studoval téměř třicet let. Sám badatel píše, že se mu zdá, že paměť Šereševského nemá žádných zřetelných hranic. 

Neurofyziolog Aleš Stuchlík z Fyziologického ústavu Akademie věd říká:
„On si pamatoval neuvěřitelné věci, po několika minutovém prohlížení si pamatovat třeba matici padesáti čísel, byl schopen recitovat básně v cizím jazyce, kterým nerozuměl.“ 

Synestetická schopnost Šereševskému pomáhala při ukládání vjemů do paměti. 

„Měl neobvyklou formou synestezie, která propojovala všech pět smyslů a on si vytvářel určité reprezentace, určité barevné mapy, které mu pomáhaly ve vybavování si paměťových stop,“ vysvětluje Stuchlík. 

 

V magazínu Klik-a vás nechá Tereza Burianová nahlédnout do barevného světa synestetiků.

Vložit na svůj web

Autor:  Tereza Burianová
Pořad: Klik-a  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: vysíláno do 26. 2. 2013  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas