Zahraniční tisk - 26. 10. 2010

zahraniční tiskFoto: Alena Palečková

I dnes jsou francouzské deníky plné slova „stávka". Podle pravicového listu Le Figaro stojí denně protesty proti reformě penzí ekonomiku asi 300 milionů EUR - což je skoro 7 a půl miliardy korun. Přesně na tolik odhadla škody francouzská vláda. Protesty podle ní poškozují hlavně chemický průmysl, ale i mnohé malé a střední podniky, kterým se nedaří plnit zakázky a upadají.

Le Figaro také s odvoláním na vládní zdroje napsal, že například chemický průmysl přichází denně o 33 milionů eur a letecká společnost Air France o pět milionů eur. Mobilizace proti reformě podle listu připravuje o velké peníze také turistická odvětví. A třeba blokáda ropného přístavu v Marseille už zemi přišla na 600 milionů rur. 

Náklady na stávku ale zřejmě ještě porostou. Podle analytiků, které list cituje, bude muset Francie v zahraničí obstarat pohonné hmoty, které kvůli protestům nevyrobily a nevyrobí její rafinerie. To si vyžádá nemalou investici, která může ohrozit snahu země srazit deficit veřejných financí pod tři procenta HDP do roku 2013. 

Pozorovatelé se shodují, že jde o nejmasovější stávky za posledních patnáct let. Odboráři navíc další už naplánovali - na tento čtvrtek a sobotu 6. listopadu. Včera stávka ochromila všech 12 rafinerií v zemi. Na devíti z nich si navíc odbory odhlasovaly její pokračování, vypočítává Le Figaro. Každá třetí čerpací stanice byla včera podle listu bez paliva nebo jí už začalo docházet. 

Odblokovat se včera ale podařilo alespoň všechny sklady pohonných hmot, uvádí jiný francouzský deník - Le Monde. Na prázdné benzinové pumpy se nicméně nové zásoby dostávají jen velmi těžko - řidiči cisteren, které palivo rozvážejí, si totiž včera ve velkém vybírali povinné volno. Další celostátní den stávek a demonstrací navíc čeká Francii i dnes - generální stávku chtějí podpořit i studenti. 

Zákon který zvyšuje hranici odchodu do důchodu z 60ti na 62 let od roku 2018 musí být ještě schválený na společné schůzi obou komor parlamentu. Ta se bude konat zítra. Kompromisní text už je ale na světě - společná komise obou komor parlamentu ho včera odsouhlasila - prosazení reformy na středeční schůzi tak zřejmě nic nebrání. 

Vláda věří, že by pak stávky mohly pomalu utichnout. Francie totiž podle vlády reformu důchodů nutně potřebuje - systém penzí kolabuje, protože mu hrozí nedostatek financí, doplňuje Le Monde. 

Už v těchto chvílích se ale stávkuje i v Německu. Výstražná stávka na německých železnicích postihne podle deníku Die Welt miliony cestujících. Odbory přitom neupřesnily, které oblasti protesty zasáhnou nejvíce. Měly by se ale týkat jen regionální dopravy. Nejhorší situace se očekává v Bavorsku, Berlíně a Braniborsku. 

Mezinárodních rychlíků by se stávka neměla dotknout. Německé dráhy už ale varovaly, že chaos na železnici může ovlivnit i tyto spoje. Die Welt píše, že protesty začaly kolem třetí hodiny ráno a potrvají do pozdního dopoledne. 

Stávka by měla trvat týden. Protestů by se měli zúčastnit jak zaměstnanci státní firmy Deutsche Bahn tak i 6ti velkých soukromých přepravců. Odboráři tak chtějí demonstrovat svou sílu v probíhajícím sporu o výši mezd - chtějí srovnat výši platů v soukromé sféře s těmi státními - jednání totiž zatím dospěla do slepé uličky. Německé dráhy už ale označily protest za neodůvodněný a kontraproduktivní. 

Financial Times mají na titulní straně článek o tom, že na burzách hrozí další bublina - tentokrát jde o vzácné kovy. Obavy z výpadku dodávek z Číny, která v jejich těžbě teď zcela dominuje, vedou k prudkému růstu cen akcií malých a téměř neznámých těžařských firem, které často ještě ani nic nevytěžily. 

Podle analytiků a firemních manažerů, které list oslovil, tady vzniká typická bublina nadhodnocených cen, podobná neudržitelnému internetovému boomu, který vedl ke krachu bubliny internetových firem na konci 90. let. 

Čína se teď na globální produkci vzácných kovů podílí 97 procenty, letos ale jejich produkci a vývoz začala omezovat, píší Financial Times. Chce tak prý zachovat klesající zásoby pro domácí firmy a budoucí domácí produkci. 

Vzácné kovy jako europium nebo neodym se užívají při výrobě počítačů, ve spotřební elektronice nebo k produkci elektromobilů. Čína disponuje jen asi 36 procenty nynějších využitelných světových zásob vzácných kovů. Od 90. let ale svou produkci výrazně rozšiřovala, zatímco producenti v USA a jinde ve světě ji naopak zavírali. 

Podle The New York Times se už postoj Číny, která vývoz nerostů omezuje, začal odrážet i v americko-čínských vztazích. Washington si totiž podle listu není jistý, jaká vlastně motivace Číny k zadržování surovin je - jestli strategická nebo ekonomická, jak země oficiálně uvádí. 

Spojené státy už proto plánují posílit spojenectví s partnery z dob studené války - Japonskem a Jižní Koreou. A bez zajímavosti není ani plánovaná cesta amerického prezidenta Baracka Obamy po čtyřech hlavních asijských demokraciích - Japonsku, Indonésii, Indii a Jižní Koreji - ta totiž Čínu ve svém itineráři nemá. Podle americké administrativy tento krok není míněn jako urážka. The New York Times ale upozorňují, že v tom jistá symbolika přece jen je. 

Deník Moscow Times se pozastavuje nad údajnou snahou bývalého starosty Moskvy Jurije Lužkova získat britský pas. Uvažuje prý o emigraci. V Británii má podle listu vilu Lužkovova manželka, nejbohatší ruská podnikatelka Jelena Baturinová. 

Lužkov se koncem září ocitl bez práce, když ho po 18ti letech v čele radnice odvolal z funkce prezident Dmitrij Medveděv. Lužkov se poté stal děkanem jedné z fakult na Mezinárodní univerzitě v Moskvě. A netajil se tím, že se do politiky chce vrátit. 

O vízum měl Lužkov požádat na britském velvyslanectví v Moskvě minulý týden. Podle britského Guardianu v klidu vystál frontu a nechoval se nijak povýšenecky. Jeho žena už podle nepotvrzených informací do Británie odjela. Lužkov se ale zatím k informacím o snaze získat vízum nevyjádřil a zdroje z jeho blízkého okolí jakékoliv takovéto informace popírají. 

International Herald Tribune otevírá článkem, ve kterém afghánský prezident Hamíd Karzáí přiznává, že jeho kancelář dostává pravidelné peníze od Íránu. Všechno je podle něj ale naprosto transparentní a Írán je prý navíc jen jednou z mnoha zemí, které společně třeba s USA Afghánistán finančně podporují. 

Karzáí se tak snažil vyvrátit spekulace, podle kterých Teherán podporuje afghánské úředníky ve snaze prosadit v zemi své vlastní zájmy. List Karzáího doslova cituje: „Íránská vláda přispívá jednou nebo dvakrát ročně částkou okolo 500 000, 600 000 nebo 700 000 eur" - to je pro upřesnění asi 12 až 17 milionů korun. 

Navíc podle International Herald Tribune dodal, že Spojené státy o finanční podpoře Íránu vědí a samy dávají afghánské vládě "plné pytle peněz" - tento pojem doslova, jak píše list, kopíruje skutečnost, protože podle Karzáího Američané miliony dolarů do Afghánistánu prý skutečně posílají v pytlích. 

Výroky afghánského prezidenta nicméně podle deníku nezmění nic na nedůvěře jeho zahraničních partnerů a na podezření, že v zemi stále bují korupce a ztrácí se tu velké množství peněz. I přes rozsáhlou finanční podporu ze zahraničí tak Afghánistán zůstává jednou z nejchudších zemí světa. 

Evropská unie nezmění svůj striktní diplomatický vztah s Kubou, píše slovenský deník SME. Rozhodli o tom včera ministři zahraničních věcí EU v Lucemburku a to i přes snahu Španělska o normalizaci vztahů s Havanou. Unie jasně řekla, že dokud Kuba nezmění svůj přístup v oblasti dodržování lidských práv, s diplomatickým sbližováním počítat nemůže. 

Za španělskou snahou o změnu postoje je nutné podle listu hledat španělské obchodní zájmy, které Madrid staví nad otázku lidských práv. Určitým krokem kupředu ale je, že se EU rozhodla poslat do Havany dva své představitele, aby zhodnotili situaci přímo na místě a podali objektivní zprávu šéfce diplomacie evropské sedmadvacítky Catherine Ashtonové. 

Španělský návrh na změnu postoje k Havaně přišel, jak píše SME, v době, kdy Kuba sice několik politických vězňů propustila, represe proti dalším odpůrcům režimu Raoula Castra ale pokračují. V tuto chvíli tak zůstává v platnosti společné stanovisko Evropské unie z roku 1996, kterým se diplomatické vztahy s Kubou přerušují. Podrobnosti najdete ve slovenských denících.