Kubičko: Seriózní média by s Wikileaks neměla otevřeně spolupracovat

Portál WikiLeaks. Ilustrační foto.Foto:  AFP

New York Times, The Guardian, El País, Der Spiegel a Le Monde. Všechny tyto deníky byly partnery serveru Wikileaks v roce 2010, kdy tato webová stránka ve spolupráci s nimi začala zveřejňovat informace, které byly klasifikovány jako „důvěrné" a „tajné".

Letos ovšem Wikileaks zveřejnily na vlastní pěst needitované verze 251 000 depeší amerického ministerstva zahraničí, deníky otočily a s Julianem Assangem a Wikileaks už nechtějí mít nic společného. Informace z Wikileaks totiž mohou být údajně nebezpečné pro lidi, kteří jsou v nich jmenováni. 

Needitované zprávy z amerických diplomatických kruhů se tak staly příčinou roztržky a na rozdíl od předchozích kontroverzních dokumentů už veřejnost není celému projektu nakloněna jako předtím. 

Rozhodnutí médií nespolupracovat s Wikileaks je logické, myslí si komentátor Českého rozhlasu 6 Radko Kubičko: 

„Wikileaks není klasické médium a jestliže ty deníky se snaží profilovat jako seriózní a jsou historicky velmi dlouho seriozní, tak není možné úplně spolupracovat s tímto serverem, který není klasickým novinářským zpravodajským serverem. Ale to určitě nevylučuje to, jakým způsobem se staví k činnosti Wikileaks a jestli nebudou třeba čerpat ty informace právě z Wikileaks.“ 

Místopředseda Pirátské strany Martin Brož byl v pořadu Týden v médiích zdrženlivější: 

„Fakt je, že Wikileaks poskytovalo předem informace, ještě dříve, než je zveřejnilo samo na svých internetových stránkách právě této skupině vydavatelů. A jestli teď bez nějaké další koordinace zveřejnilo samo těch 251 000 depeší, tak to mohlo někoho z těch novin prostě naštvat. Takže teď tam asi došlo k nějaké diskomunikaci mezi nimi a výsledek je, že oni ohlásili, že spolupracovat nebudou. Přesto, já jsem se koukal na stránky Guardiinu, a tam ta sekce Wikileaks pořád existuje, je aktualizovaná, takže já bych ještě počkal s tím hodnocením,“ 

Zodpovědnost je na straně serverů  

Podle Kubička musí nést server zodpovědnost za dopady zveřejňovaných informací. Proto u seriózních médií existují kodexy. 

„Například v těch kodexech zpravidla bývá, že pokud nejde o věc veřejného zájmu, tak ty osoby, o kterých je něco zveřejňováno, by se neměly dostat do nějaké tísně. A zveřejňovat needitované dokumenty, tak tam se člověk pochopitelně do nějaké tísně dostat může a jestliže to není ve veřejném zájmu, jestli se tam ten člověk dostal naprosto nevinně, což se klidně může stát – viděli jsme to například v ČR u zveřejňování těch různých odposlechů, protože tam taky bylo možné říci, že je ve veřejném zájmu, aby se veřejnost dozvěděla o nějakých záležitostech týkajících se politiků, jenomže bylo možné, že ti politikové volali někomu, kdo s tím neměl úplně nic společného a ten byl také zveřejněn -, a to by právě nemělo být,“ uvedl komentátor Šestky. 

Brož zdůraznil, že editoři Wikileaks nezasahují do obsahu depeší: „Jediná jejich práce, ta skutečná je, že oni anonymizují ten zdroj. To znamená pokud by se měl stát obětí toho leaku sám ten, kdo tu informaci přinesl, ta to by bylo špatně. Manipulace s obsahem v těch zprávách neexistuje.“ 

„Problém Wikileaks je v tom, že to není médium a že nepracuje seriózními novinářskými způsoby, a proto seriózní média by s ním neměla otevřeně spolupracovat,“ uzavřel komentátor ČRo 6 Radko Kubičko.