Zvuky Prahy se rozletěly do světa
Bylo to jako sen... Ze zablácené ulice jsem vešla do potemněle nasvícené haly bývalé bubenečské čističky a ocitla se v místě, které bylo připraveno především pro mé uši. Z dýmu evokujícího mlžnou páru podzimních ulic se mi před očima pozvolna vynořovaly zhmotněné obrazy toho, co jsem slyšela. Při vyzvánění zvonů jsem si vybavovala konkrétní pražské kostely i s jejich zahradami, ve chvíli, když je vystřídal ptačí zpěv... Tramvaje mi projížděly před očima a mizely v ulicích plných spěchajících lidí... Klakson sirény se prolnul do zvuků kapající vody a syčících par, aby se postupně ztratil v tichém oddychování spícího dítěte. Absolvovala jsem procházku Prahou, aniž bych se hnula ze své židle a společně se mnou ji od svých přijímačů mohli projít i lidé, kteří v Praze ještě nikdy nebyli.
Satelitním přímým přenosem v rámci EBU sezóny Eurorádia (a poprvé v programové řadě Ars Acustica) vyvrcholil dvouletý projekt Nejmilejší zvuky Prahy, který jako první v Čechách předkládá zvukovou mapu města. Podílely se na ni desítky tzv. lovců zvuku, včetně veřejnosti, protože každý posluchač a uživatel internetu mohl přispět se svým příspěvkem.
Lucidní sny zněly čistírnou odpadních vod
Mozaiku Nejmilejších zvuků Prahy, a k tomu ještě mnohem víc, mohli příznivci audio artu ochutnat kromě rádiového poslechu také živě v Ekotechnickém muzeu v Bubenči, kde v úterý 10. listopadu od 18.00h probíhala tříhodinová site-specific performance autorů Petera Cusaca a Miloše Vojtěchovského. Lucidní sny pana Williama Heerleina Lindleyho přiblížily skryté resonanční možnosti důmyslného architektonického skvostu, kterou historická čistírna odpadních vod je, a vzdaly čest památce jejímu architektovi. Umělci rozestavili v podzemních prostorách několikero objektů, které během večera rozezvučeli, včetně centrální kádě se skleněnými nádobami, jež poháněny čerpadlem do sebe narážely a libozvučně cinkaly. Živý mix všech těchto zvukových rovin pak zněl celým objektem a prostupoval do jeho cihlových stěn.
Cena časopisu Respekt
Ozdobou neformálního večera bylo předání Ceny časopisu Respekt, kterou projekt Nejmilejší zvuky Prahy získal. Převzít ji přišel přítomný Peter Cusack, anglický zkušený tvůrce, který podobné zvukové mapy vytvořil také v Londýně, v Chicagu a v Pekingu. Ke spolupráci s Milošem Vojtěchovským byl přizván hlavními kurátory celé česko-německé koprodukce Zipp, do níž patří kromě Nejmilejších zvuků Prahy také rozhlasová iniciativa radio d-cz a kterou zastřešuje Německá spolková kulturní nadace.
I přes to, že zájem veřejnosti nebyl rozhodně masový, je jisté, že projekt Nejmilejších zvuků Prahy přesahuje žánry a jeho odkaz má kromě uměleckého přínosu také důležitou sociální a časovou výpovědní hodnotu. Vždyť kdo by si nechtěl poslechnout sonický záznam starý například sto let? Pravděpodobně ale plně ohodnotí tuto snahu teprve čas.
Je hezké vědět, že se Český rozhlas stal v osobě producenta celého večera Michala Rataje jedním z hlavních spolutvůrců vzájemného sbližování skrz audio art a že poslechu ještě zdaleka neodzvonilo.
/ text: Apolena Vynohradnyková /
web-site projektu Nejmilejší zvuky Prahy:
http://panto-graph.net/favouritesounds/
Účinkující, personálie
umělecký koncept, realizace: Peter Cusack, Miloš Vojtěchovský
Umělecká spolupráce:
Aleš Zemene, Praha: výzkum a sonifikace dat
Michal Kindernay, Praha: výzkum a hydrofonní systém
Jakub Hybler, Praha: technologická podpora
Stanislav Abrahám, Praha: zvukový design, technologická podpora
Webdesign a grafický design: Martin Blažíček
Produkce a PR: Denisa Václavová, Praha, Čtyři dny v pohybu,
Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT
Iniciátor rozhlasového projektu "rádio d-cz"
Zipp - Česko-německé kulturní projekty
Kurátoři rozhlasového projektu radio d-cz: Gaby Hartel, Frank Kaspar
Producent SWR Baden-Baden: Frank Halbich
Producent Deutschlandradio Kultur Berlin: Marcus Gammel
Producent rozhlasového přenosu, umělecká supervize: Michal Rataj
Mediální partneři: dvojtýdenník A2, týdeník Respekt.
další odkazy:
