Lucidní sny pana Williama Heerleina Lindleyho - mezinárodní satelitní rozhlasové vysílání :: živě z Prahy
favourite prague sounds
:: English version available here ::
Český rozhlas v koprodukci s
SWR Baden-Baden, Deutschlandradio Kultur Berlin
a Zipp / relations e.V uvádí
mezinárodní živé satelitní vysílání v síti Evropské vysílací unie EBU a ČRo 3 - Vltava
Lucidní sny pana Williama Heerleina Lindleyho
Site-specific performance, instalace a živé satelitní vysílání v síti EBU
v rámci Sezóny euroradia 2009 / 2010:
Performativní site-specifická instalace je veřejným vyvrcholením dvouletého projektu Nejmilejší zvuky Prahy autorů Miloše Vojtěchovského a Petera Cusacka, který se uskutečnil v rámci mezinárodní česko-německé koprodukce rádio d-cz.
"Site-specific instalace a živé vysílání jsou poctou člověku, který napomáhal ke zlepšení kulturních, politických, zdravotních a sanitárních podmínek života a přispěl k přijetí modernity v Praze a dalších městech střední a východní Evropy. Cílem skladby a zvukové instalace je znovuoživení pozemských, nebeských a podzemních vrstev Pražských vodovodních sítí: jejich rigolů, potrubí pitné vody, řek, podzemních toků, dešti. Nabízí reflexi transformačního procesu, znečistění vody, sedimentace, recyklace, čistění a kulturní a chemické trans-kódování prvků."
Místo konání: Ekotechnické museum, Praha Bubeneč
Datum konání: 10. listopadu 2009, 18:00 - 22:00 (CET)
Živé vysílání ČRo 3 - Vltava: 21:00 - 21:30 (CET)
Živé satelitní vysílání EBU: 20:30 - 21:30 (CET)
mezinárodní koprodukce:
Český rozhlas 3 - Vltava, Producentské centrum ČRo
SWR Baden-Baden, Deutschlandradio Kultur Berlin,
Zipp - Czech German Cultural Projects / rádio d-cz, EBU
spolupráce:
Ekotechnické muzeum, Transit-Display, IIM Praha, FAMU Praha
Popis projektu
Živé vysílání a veřejná prezentace dlouhodobého projektu Nejmilejší zvuky Prahy věnovaného terénním nahrávkám, aurálnímu urbanismu, fonografii a psychogeografii Prahy. Projekt je součástí projektu "rádio d-cz", který vznikl z podnětu organizace Zipp - česko-německé kulturní projekty, iniciativy německé Spolkové kulturní nadace.
Stará kanalizační čistírna je součástí historického kanalizačního systému Prahy, navržená a vybudovaná v Praze-Bubenči v letech 1895-1906. Čistírna sloužila do roku 1967, kdy byla otevřena nová pražská čistírna; dnes je výjimečnou průmyslovou památkou přístupnou veřejnosti.
Site-specific zvuková instalace a performance odrážejí architektonický raz budovy, její zvukové kvality a koncepční a historický kontext okolí, včetně krajiny a technologie (česle, lapáky písku a sedimentační nádrže schované v rozlehlém podzemním labyrintu katakomb). Budova Staré kanalizační čistírny představuje neurální uzel integrovaný do pražského systému odpadních vod.
Téma:
Stará kanalizační čistírna byla navržena britsko-německým architektem Williamem Heerleinem Lindleyem (1853-1917), renomovaným inženýrem přelomu 19. a 20. století, který spolupracoval se svým otcem na řadě projektů napříč Evropou. Soustředil se na budování a rekonstrukci vodovodních a kanalizačních systémů v řadě evropských měst. Mezi léty 1881 až 1889 dohlížel na stavbu vodárny ve Varšavě, navržené jeho otcem v letech 1876-78. Navrhnul a dohlížel na stavbu čistírny v Praze vybudované mezi roky 1895 až 1906. Je také mj. architektem vodovodů v Petrohradu, Kaunasu, Magdeburku, Frankfurtu, Bukurešti a Craiově, navrhnul dokonce projekt vodovodního systému pro Baku. V roce 1909 naplánoval vodovodní a kanalizační systémy v Lodži a Włocławku.
"Site-specific instalace a živé vysílání jsou poctou člověku, který napomáhal ke zlepšení kulturních, politických, zdravotních a sanitárních podmínek života a přispěl k přijetí modernity v Praze a dalších městech střední a východní Evropy. Cílem skladby a zvukové instalace je znovuoživení pozemských, nebeských a podzemních vrstev Pražských vodovodních sítí: jejich rigolů, potrubí pitné vody, řek, podzemních toků, dešti. Nabízí reflexi transformačního procesu, znečistění vody, sedimentace, recyklace, čistění a kulturní a chemické transkódování prvků."
Site-specific instalace a performance obsahují použití několik mediálních technologií a nástrojů, napomáhajících k vytvoření dramaturgie akce:
-
živý mikrofon v podzemních sedimentačních kanálech budovy (snímající zvuky vody) a v sedimentační komoře umístěné bezprostředně pod hlavním sálem Muzea.
-
Instalace kinetické nádrže vody v hlavním sále - tři umělohmotné nádrže plněné vodou, ve kterých je voda rozmíchávána malým elektrickým motorem. Pohyb vody dává vznikat různým zvukům na různých zvukotvorných předmětech umístěních v nádržích, přičemž zvuky jsou snímány hydrofony anebo jinými typy mikrofonů.
-
8-kanálový systém reproduktorů v hlavním sále:
-
-
reprodukuje zvuky ze sedimentačních kanálu a podzemního sálu
-
bude hrát vybrané nahrávky zvuků Prahy pořizované v rámci projektu
-
Živá performance se čtením z archivních údajů o vodě a znečistění Pražských vod, zprávy o znečistění a meteorologické zprávy.
-
Performance uvnitř a v nejbližším okolí Ekotechnického muzea a bezdrátový mikrofon, který snímá externí zvuky pro reprodukci v osmi reproduktorech hlavního sálu.
Celková instalace a performance propojí tyto prvky prostřednictvím live mixáže.
Účinkující, personálie
umělecký koncept, realizace: Peter Cusack, Miloš Vojtěchovský
Umělecká spolupráce:
Aleš Zemene, Praha: výzkum a sonifikace dat
Michal Kindernay, Praha: výzkum a hydrofonní systém
Jakub Hybler, Praha: technologická podpora
Stanislav Abrahám, Praha: zvukový design, technologická podpora
Webdesign a grafický design: Martin Blažíček
Produkce a PR: Denisa Václavová, Praha, Čtyři dny v pohybu,
Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT
Iniciátor rozhlasového projektu "rádio d-cz"
Zipp - Česko-německé kulturní projekty
Kurátoři rozhlasového projektu radio d-cz: Gaby Hartel, Frank Kaspar
Producent SWR Baden-Baden: Frank Halbich
Producent Deutschlandradio Kultur Berlin: Marcus Gammel
Producent rozhlasového přenosu, umělecká supervize: Michal Rataj
Mediální partneři: dvojtýdenník A2, týdeník Respekt.
