Prvotním impulzem pro vytvoření dozvuků byla revize archivu vlastních zvukových nahrávek pořízených v časovém rozmezí cca 1,5 roku. Analýza vybraných míst takto vzniklé stopy zároveň pomohla vygenerovat materiál pro druhou vrstvu kompozice, kterou tvoří dvanáct vstupů basklarinetu. Každý vstup je pojat jako instrumentální “komentář” vycházející především z přechodových jevů, které jsou běžným poslechem téměř nerozeznatelné. Parametr dozvuku společně s použitím dalších efektů vytváří spojovací můstek mezi oběma vrstvami kompozice. Výsledkem je jakási “virtuální zvuková procházka”.