Šlejharův román Peklo, tato pokroucená a drásavá pozapomenutá próza na pomezí symbolismu a naturalismu, je temnou reflexí rozvíjející se industrializace i jedné z jejích obětí. Ovšem to, co upoutává na tomto jedinkrát vydaném románu nejvíce, je hlavně autorův jazyk. Hutný, plný opakování, variací, plný až barokních záhybů a ornamentů. I přes veškeré archaismy je Šlejhar v mnohém jedním z nejradikálnějších a nejmodernějším z českých spisovatelů. Klade každému, kdo se s ním utká, nejednu překážku, a proto je vyzyvatelem k dalšímu uchopení.

Titulní peklo není peklem v náboženském smyslu, ale cukrovarem, fabrikou. Peklo je i stavem mysli či, přesněji, osudem jednoho z cukrovarnických dělníků, zapřažených do vysilující práce. Je existenciálním stavem naprostého vysílení, kontinuální dřinou bez výhledu na vysvobození. A ten všudypřítomný hluk, lomoz, bušení a skřípění. Rozhlasová kompozice Peklo vznikla díky spolupráci režiséra Lukáše Jiřičky a amerického elektronika, kytaristy a předního noisového tvůrce Kevina Drumma. Ve skladbě jsou však také využity improvizace Vojtěcha Procházky na harmonium a zpěv duchovního Františka Vehovského, který vytváří ze skladby až repetetivní monolit, pomalu se hroužící se do hlubších a ještě temnějších sfér, z nichž není vysvobození.

Peklo nabízí pomalu se rozvíjející plochu plnou jemných detailů, hypnotickou a intenzivní zvukovou magmou, v níž Kevin Drumm umně splétá elektroniku s čistě akustickým zvukem harmonia, aby dal prostor hlasu duchovního k jeho až mantrické interpretaci textu.

Hudba: Kevin Drumm /USA/
Režie a dramturgie: Lukáš Jiřička
Hlas: P. ThLic. Norbert František Vehovský O.Praem.
Harmonium: Vojtěch Procházka
Text: Josef Karel Šlejhar