Martin Režný: Säkkikangas

Säkkikangas - Foto: Martin Řezný

SäkkikangasFoto: Martin Řezný

Jako Säkkikangas hudbu nehraju, ale ji dělám.

 

Martin Režný | Säkkikangas

Vložit na svůj web

Nejdříve musím získat a zpracovat materiál. Dělám to tak, že třeba naslepo bez náslechu stříhám z cizí hudby. V oblibě mám třeba poslední záchvěvy zvuku fade outu popových a jazzových nahrávek. Ty pak několikanásobně zesílím a nechám mnohokrát opakovat. Nebo používám vlastní nahrávky okolní reality. I když v tomto případě jsem veden svými rozlišujícími a hodnotícími měřítky, k jejich užití v hudbě Säkkikangase dojde až po několikerém opracování, v syrové podobě je nevyužívám. Nahrávky zrychluju, zpomaluju, přerovnávám, moduluju, ředím, měním tónovou výšku, různě manipuluju. Potřebuju materiál poznat ze všech možných a hlavně i nemožných stran. Pohybuju se tak neustále mezi záměrností vtisknout výslednému proudu zvuků svůj estetický názor a mezi náhodou. Kupříkladu chci, aby nahrávka pracovala s rytmem, ale ne nutně přesně daným, konstantním způsobem. Může být po stupních postaven, nebo dramaticky bořen, zrychlován, škytán, kontrast ano, ale gradaci říkám ne. To asi souvisí s tím, že žádnou nahrávku nevnímám jako hotovou a konečnou, má otevřený začátek, konec i délku. Během hraní myslím na kompozici, ne ve smyslu hledání finálního, definitivního tvaru, ale ve smyslu permanentního směrování a utváření materiálu. Po vší té práci, po tom cupování, trhání, muchlání, stříhání, zkreslování a vybarvování někdy je pro mě samého překvapením, že na začátku výsledné nahrávky byla jediná nahrávka kuchyňského nádobí, ke všemu označená jako odpad.

Autor:  Martin Řezný

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas