25. července 2016 v 14:48 |

Arturas Bumšteinas: Rok kočkopsa

Arturas Bumšteinas: Rok kočkopsa
03625612.jpeg
25. července 2016 v 14:48 |

Arturas Bumšteinas: Rok kočkopsa

30 kilometrů od hlavního města Litvy, Vilniusu, se nachází malá vesnice jménem Gojus. Na jejím okraji blízko lesa, ve vlastnoručně postaveném hliněném domě, žijí Dorma a Juozas Penkinských. Oba jsou nejen umělečtí hrnčíři, ale také nadšení vyznavači tradičních japonských keramických pecí.

Společně na svém pozemku postavili dvě pece – jmenují se Anagama and Sosukenei. Druhá z nich je navržena zejména pro kratší a kompaktnější procesy hoření a pálení hlíny. Konkrétně se jedná metodu čtyř nocí a dní permanentního hoření pece za přítomnosti úzké skupiny lidí. Ti se starají o to, aby pec plná keramických výrobků byla neustále ve správném hořícím procesu.

Právě dlouhá doba pálení způsobuje prodloužení vysoké teploty uvnitř pece, díky níž dojde k proměně popela ze spáleného dřeva do jakési přírodní glazury. Ta začne vytvářet zcela neočekávané variace v textuře a barvách keramických výrobků. V tomto konkrétním případě se jednalo o keramické píšťaly, jejichž zvuková stopa je ostatně hluboce vryta do podoby dnešní premiery. Nejen tedy magie ohně, rituální projevy keramické komunity, ale i zvukové projevy samotných keramických výrobků, které autor dnešní premiéry, Arturas Bumšteinas, později rozezněl ve svém studiu – v celé kompozici vytvářejí postupně jakousi zvláštní sonickou mandalu...

03635233.jpeg

Rok kočkopsa – to je název kompozice, jejíž kořeny jsou vepsány uvnitř velmi volné, skoro příležitostné konverzace, kterou mezi sebou vedou všichni účastníci tohoto keramického rituálu v průběhu zmíněných čtyř dní celého procesu pálení. Označení kKočkopes patřilo jednomu z domácích kocourů, kteří se mezi účastníky připletli a který zjevně v záři plamenů nabýval rozmanitých tvarů. Nemluvě o tom, že se do něj zjevně zamiloval zvláštně dotírající pes jménem Tschinghis, který zanechal v kompozici nesmazatelnou stopu.

Rok kočkopsa je jakýmsi časovým koncentrátem čtyřdenního rituálu pálení keramiky. Celý proces zkouší mapovat od počátku do konce, objevovat takřka symfonickou monumentalitu ohně, ornamentiku keramických píšťal i obdivuhodnou, až magickou zanícenost všech zúčastněných...

Překlad litevských dialogů v kompozici

1:03 Ach ty, ach ty, pejsku náš mazlíčku…
1:14 Miluju oheň. Co to jsou “ohnivá znamení”? Ti co se narodí v roce ohnivého znamení. To je podle Číňanů? A koza je pak co, znamení země? Stromu, kovu... Teď byla dřevěná koza...
1:32 Spadl na tebe popel. To nic, uhlík na něj spadne, zahřeje… Nějaký orel, kohout... Já jsem ohnivý kohout, víte. Pak se myje vodou. Budu jako ta… geiša.
1:54 Dobře, vytáhnem to, pochopili jsme tě.
2:00 Řekl “jau” a všichni hned klesli na duchu, počínaje slepicí, žábou nebo čím ještě. Vítr, vítr není! A předtím bylo počasí jedna báseň. Odfoukne to mě, odfoukne to mého kocoura a celou střechu. Nebe bylo čisté, bylo jasno… Ticho tichoučko, nikde nic.
2:25 Přijdou páníčkové, že jdeš? Přijdou páníčkové, co?
2:39 Chytrý pejsek, viděl, že cihly leží… Pomáhá. Kam jsi položil ty odlehčené cihly? V tlapkách je nese. Hodný, hodný… pomáhá nahrávat.
2:57 Dobře, všichni jsou zváni… mohou přiložit… Ber a přilož do ohně. Mám říct modlitbu?
3:19 Nějaké přání řekni.
3:25 Hoř ohníčku, co myslíš, co je potřeba.
3:32 No dobře, tak na vánoční zázrak.
3:44 Přání svým svistům…
4:00 Tak co, zapálíme to, že jo?
4:12 Pobavil mě ten Čingis… Až mě páteř začala bolet…
4:22 Čingisi, jdi pryč, no tak! Stačí, už mě to nebaví! Arture, pojď se zapojit do procesu.
4:37 Nech kocoura na pokoji, už se před tebou schovává!
4:50 Ten kocour, to je napůl kočka a napůl pes. Kočkopes. Psokočka.
5:00 Děcka, kdo ještě nepil? Hlavně si nahraj hlasy kocoura.
5:18 Spadl mi motýl (do sklenice), pije spolu se mnou.
5:40 Teď je začátek třídení.
5:50 Kouřit se z toho bude do rána… Poslyš, Jurgisi, když dohlídneš na oheň, my zajdeme pro ty břízky, jo? Vevnitř je keramika, která není vypálená. Princip je ten, že hořet musí venku, a ne uvnitř... Dovnitř jde dým.
6:19 Taky jsem mu dneska šlápl na ocas. Ale dneska nechal kocoura na pokoji. Kocour je úplně fuč.
6:38 Hele, tady nejsou vidět hvězdy, a tam, kde jsme šli, vidět byly. Posvítily nám, vážně, ani nemůžu uvěřit, že to tak fakt bylo… Hele, už je zase myšlenkami někde ve výšinách.
7:05 Tak kdy myslíš, za kolik hodin, za tři? Kdepak… Až se zvednou uhlíky? Později to ještě zesílí, už bude míň lidí.
7:20 Jsou takoví nadšenci jako Vy? Ale oni dělají rychlý proces pálení. Jakmile jsou keramické výrobky všude čiré a není tam žádný stín, tak je možné říct, že už se to začalo nahřívat.
7:40 Po ránu začínají zpívat ptáci…
7:50 Teď je docela klid.
8:04 Hodný, hodný pejsek.
8:12 Rozhořelo se to normálně?
8:32 Mají tak rádi psy, že je posílají na Měsíc. Laika nebyla první pes, který se nevrátil. Psí srdce. Člověk, který byl dřív psem.
8:48 Nahrávky vůní, jak se dělají? Neperete si oblečení a přinesete si je do studia. Rádiem se vůně nepřenese.
9:09 Ponoříš se do sebe, pak sleduješ, jak uběhla jedna hodina, pak další.
9:24 Už se to ohřálo…
10:45 Dorma bude hořet až do čtyřiadvacátého? Začala dvaadvacátého, je to tak? Tři dny. Zítra třiadvacátého večer to bude celý den, a pětadvacátého večer by to mělo skončit.
11:06 Čadí to dobře…
12:45 Někde daleko vyje pes, ale je to slyšet, jako by to bylo blízko.
14:07 Ale, dobrý den!
14:24 Ano, šikula!
14:48 Už dávno jsem chtěl takhle posedět u ohně.
15:15 Můj pejsek je hodný! Hodný pejsek.
15:46 Strašný dým.
18:09 Dobrá.
20:08 Wow, jak krásně to znělo…!
20:23 Díky.
22:26 Už jsi někdy…? Opatrně!
23:00 Ne, ne.
23:06 Udělejte jednu fotku.
23:26 Když se díváš, tak ty uhlíky, jsou vidět, ale na fotografii je jen bílé světlo, čtvercová díra a bílé světlo. Není to ono…
(překlad: Vítězslav Mikeš)