Právě tato věta, citát z úvodu manifestu Umění hluku Luigiho Russola, byla na samotném počátku našich úvah o hudebním příspěvku na futuristické téma. Tyto úvahy časově spadají do hloubi devadesátých let, kdy náš soubor Opening Performance Orchestra ještě fakticky neexistoval a kdy se naše tvorba odehrávala pouze v naší mysli, diskusích a spekulacích. Konkrétní podnět přišel v roce 2013, sedm let po vzniku Opening Performance Orchestra, a to v podobě pozvání od Martina Klimeše, zakladatele spolku Bludný kámen, na třetí ročník Minimaratonu elektronické hudby, který je pořádán jako bienále v rámci festivalu Ostravské dny. Tento ročník byl věnován italským futuristům u příležitosti stoletého výročí Russolova manifestu Umění hluku. Svůj příspěvek nazvaný The Noise of Art jsme sice původně zamýšleli jako čistě digitální hlukovou performanci s textovými úryvky z Russolova manifestu v originálním podání Pavla Z, básníka, hudebníka a zakladatele DG 307. Stále však zůstávala otevřená možnost pořízení intonarumori, neboť myšlenka použít jako zvukovou esenci tyto originální nástroje italských futuristů byla velmi lákavá. První zkušební prototyp intonarumori pro nás nezištně zkonstruoval skladatel, konstruktér elektronických zařízení a programátor Milan Guštar. Profesionální výroby se posléze ujal Jan Kolář, umělecký truhlář a technický všeuměl. Použití intonarumori předcházely četné konzultace o konstrukčních a zvukových parametrech těchto nástrojůsněmeckým hudebníkem a performerem Wernerem Durandem a s italským skladatelem a dirigentem Lucianem Chessou, zakladatelem souboru Orchestra Of Futurist Noise Intoners.

Po intenzivní a hlučné oslavě Umění hluku na ostravském Minimaratonu zazněly naše intonarumori na benefičním koncertu pro hudební časopis HIS Voice v revidované verzi skladbyThe Noise of Art. Pak téměř tři roky čekaly na další příležitost. Ta přišla na podzim roku 2015, kdy jsme se účástnili oslav Art's Birthday 2016. Akce kterou Český rozhlas pořádá již od roku 2005 a jež byla v tomto případě věnovaná mimo jiné hudebním výbojům italských futuristů. Pro tuto příležitost jsme se rozhodli připravit čistě akustickou skladbu nazvanou Futuristické soirée, v níž kromě tří intonarumori vystupovali další čtyři sólisté. Pro intonarumori jsme zkomponovali tři enharmonické party a houslisté David Danel a Tomáš Vtípil připravili variace a improvizace hudebních citací na futuristické téma, jakož i z dalších avantgardních hudebních směrů minulého století. V podání Pavla Z a Phaerentze zazněly úryvky textů pocházející z původních futuristických manifestů – Futuristického manifestu Filippa Thommase Marinettiho a Manifestu futuristických hudebníků Balily Pratelly. Koncert pořádaný v prostorách Veletržního paláce Národní galerie v Praze byl vysílán v přímém přenosu stanicí Vltava a také do éteru evropské rozhlasové sítě Euroradio.

Část partu pro intonarumori s dřevěným kotoučkem (0:00 až 9:00 min.)|foto:Petr Studený