Člověk je propast. Ze své podstaty.
Proč je nenávist tvořivější než krása?
Režie a libreto: Lukáš Jiřička
Hudba: Robert Piotrowicz /PL/
Hlas: Vladimír Marek
Kdesi mezi filosofickým westernem a westernovou filosofií stojí temný a skeptický hrdina Rancio – literární alter ego rumunského filosofa Emila Ciorana ve volné parafrázi jeho myšlenek a osudu. Rancio-Cioran jako poslední kovboj apokalypsy, kdosi mezi mudrcem a bláznem. Zvěstovatel zániku. Zvukově-dramatický projekt Rancio je sarkastickým hudebním šklebem na pomezí elektronického hluku, metalu a westernu.
Hudebně-dramatická kompozice Rancio je inspirována životem a fragmentárními texty rumunského skeptického filosofa Emila Ciorana, který patří společně s Mirceou Eliadem, Eugenem Ionesco, Mihailem Sebastianem a například Maxem Blecherem k hlavním postavám rumunského modernismu, přestože se narozdíl od všech zmíněných nikdy nevěnoval čisté literatuře, ale stylisticky precisně vybroušeným pojednáním na pomezí fragmentů a aforismů. Stejně tak se libreto díla Rancio sestává z biografických a filosofických fragmentů nasycených kriticko-sarkastickým pohledem na lidstvo, historii či víru v podání herce Vladimíra Marka.
S hercem Vladimírem Markem jsem toužil pracovat již dlouho, ale nevěděl jsem, jaký text by
odpovídal jeho naturelu. Stejně tak jsem se před lety začal z čistě osobní fascinace zabývat Cioranovou tvorbou, ale myšlenka vzdát hold tomuto mysliteli mi v hlavě uzrávala dlouho, neboť jsem nenacházel herce, který by určitou polohu směsi vnitřního smíchu, cynismu a násilí vyjádřil formálně dokonale hlasem, který v sobě nese hluboké sedimenty pestrého života. Jednoho dne jsem zahlédl hercovu fotografii v jakémsi časopise a náhle se stalo vše jasné a prosté. Rancio a Marek musí být v radioartovém díle nenávratně spojeni. Volba hudebníka Roberta Piotrowicze byla volbou nejprostší, a to nejen pro jeho explozivní a výsostně dramatickou hudbu, která osciluje od noise přes metal až k volné improvizaci, ale také pro naši společnou lásku k rumunskému autorovi. Rumunský filosof se tak mohl stát temným kovbojem, zvěstovatelem katastrofy, solitérem se smyslem pro krutý humor.
(věnováno Josefu Bolfovi)
Lukáš Jiřička 2010
[
