26. října 2013 v 0:05 |
Administrační tagy: 

Eliška Cílková: ZÓNA

0:00
/
0:00
Eliška Cílková: ZÓNA
02994629.jpeg
26. října 2013 v 0:05 |
Administrační tagy: 

Eliška Cílková: ZÓNA

Jeden bývalý obyvatel města Pripjať mi řekl, že v jeho bytě – v panelovém domě na náměstí ve třetím patře - jsou v jeho psacím stole stále uložené fotografie z dětsví, které si tam chodí někdy prohlížet.„A proč si je neodneseš?“ zeptala jsem se ho. „Proč? Protože pak už by přece z Pripjati nezbylo nic“ odpověděl.(Tento rozhovor se stal hlavní inspirací mých projektů v souvislosti s touto oblastí)

V minulých letech jsem opakovaně navštívila radioaktivní oblast v okolí bývalé jaderné elektrárny Černobyl. Toto místo ve mně vždy zanechalo silný dojem. Černobylskou zónu vnímám z pohledu site specific, protože postupně zarůstající objekty anebo opuštěný zábavní park často poskytují bizardní pohled v rámci okolní divoké přírody.

02973815.jpeg

Zvuková kompozice Zóna představuje asociativní procházení celkem pěti prostorů ve městě Pripjať. V tomto městě dřívě žilo okolo 50 000 lidí a se svou lokací asi 2km od elektrárny tak muselo být opuštěno navždy. I po více jak 27 letech je v něm totiž radioaktivita tak vysoká, že zde člověk může strávit pouze několik hodin a to pouze na zvláštní povolení.

Přestože zde také probíhala řada rabování, město stále skýtá mnoho autentických momentů – vždyť v něm dříve bylo a vlastně pořád je: tisíce bytů, mnoho obchodů, restaurací, škola výtvarných umění, 3 kryté bazény, nemocnice s poklinikou a další - a proto jsem jej chtěla zachytit ne z pohledu jaderné havárie, ale z pohledu co v něm je dnes. Několik let jsem tak hledala opuštěné hudební nástroje černobylské zóny, abych je mohla postupně obejít a nahrát. Dva z nich se tak promítají také v této kompozici, i když jsem za účelem Premedice nahrávala hlavně zvuky z jiných prostorů.

V úvodní části skladby vejdeme do koncertní síně, na jejímž pódiu stojí zrezavělé křídlo. I po 27 letech ale tento nástroj stále hraje a to i přesto, že již nemá vrchní desku a v celé místnosti kape voda. Následuje přesun do dalšího prostoru za zvuku Geiger-Müllerova dozimetru, jenž udává informace o okolní radioaktivitě i skrze charakteristické pípání.

Druhý prostor, který se před námi otevře je starý kinosál, kde byla voda nejvíce patrná. V tomto momentě je také důležité zmínit, že i když je venku hezky tak voda (např. díky srážení) protéká mnohými pripjatskými budovami.

Třetí prostor, který jsem navštívila byla opuštěná školka. Když jsem do ní vešla, překvapilo mě, kolik autentických věcí zde zůstalo, ať už to byly pečlivě srovnané hračky v policích od dětí anebo karnevalové kostýmy, které se i přes zub času minimálně rozložily. Ve školce také kromě klavíru leželo mnoho dětských hudebních nástrojů, jako xylofony, řehtačky a bubínky, z jejichž zvuku jsem vystavila celou třetí část.

Jako čtvrtý zvukový prostor jsem vybrala Pripjatský zábavní park, kde stojí torza kolotočů a houpaček, zarostlý autodrom anebo majestátní ruské kolo. Zajímavostí je, že toto velké kolo se nikdy nerozjelo, protože čekalo na oslavy prvního Máje. Když jsem k němu přišla, zatřásla jsem s ním tak moc, že se celé rozhýbalo. Vlastně jsem měla i trochu strach, aby se na mě nesesypalo, ale touha po jeho zvuku byla silnější.

Posledním prostorem je dům umění, který skýtal kromě starých Vermon také rozbitý klavír bez kladívek, která někdo odstranil a položil a kousek dál. Chvíli jsem přemýšlela, jak by tento nástroj asi hrál, kdyby kladívka měl, protože měl velmi pevnou konstrukci a stál v místnosti kde nebyla žádná voda ani otevřené okno – zůstal by tedy chráněn od okolních přírodních vlivů. Rozhodla jsem se však nahrát alespoň to, co z něj zůstalo, protože i struny mohou mít velké kouzlo. Až doma jsem si poté uvědomila, že se jedná o obdobný nález v souvislosti s preparovanými klavíry Johna Cage. V celkovém závěru kompozice zaznívá krátká Coda zaznamenávající můj odchod z tohoto místa.

Často se stává, že kdo jednou navštíví černobylskou oblast, má tendenci vracet se zpátky. V této hlídané radioaktivní zóně jakoby se člověk měnil. Uvědomuje si příčiny, následky a vidí silnou moc přírody umět vítězit, ale i přizpůsobit se.