Za tímto účelem jsme nahráli zvuky muzejních textilních strojů, (timbayern.de) které reprezentují kdysi vibrující svět textilního průmyslu v německém Augsburgu. Různé vrstvy těchto zvuků tvoří první část kompozice. Ve druhé části byly zlomky těchto zvuků použity v improvizaci se saxofonem, jehož zvuk byl nahrán v opuštěném augsburgském plynojemu – tam jsme využili neskutečný dozvuk vznikající díky 84 metrů vysokému železnému prostoru nádrže (http://www.gaswerk-augsburg.de/gasbehaelter_augsburg.html). Plynojemy jako tento lze najít v řadě evropských měst (mj. i v Ostravě ad.). Jsou to dominanty krajin často odsouzené k zapomenutí. Textilní průmysl proti tomu však z mapy Evropy prakticky zmizel. Industrializace textilního průmyslu začínající v Manchesteru byla v podstatě jakýmsi projektem industriální revoluce a podobně jako byl Augsburg nazýván bavorským Manchesterm, získaly podobné přezdívky Chemnitz (saský Manchester), Łódź(polský Manchester) či Ivanovo (ruský Manchester).

Ve třetí části skladby přebírá po saxofonu svou roli další nástroj – teremin. Od počátku byl navržen jako “netělesný nástroj” a je přesnou paralel k posunu od analogové hudební produkce k digitální. Abychom podpořili tento efekt posunu, je zvuk tereminu zpracován digitálním dozvukem - získává tedy umělý prostor na rozdíl od přirozeného prostoru velkého plynojemu, v němž před tím zněl saxofon. Teremin – ten emblematický předskokan digitální zvukové technologie ... Ozvěny z minulosti se potkávají s předzvěstmi budoucnosti. Se zvuky, které jsme nahráli na jasně definovaných místech, však vnímáme jinou situaci celé kompozice, která ani zdaleka nevypovídá o konkrétních místech, ale odkazuje k příběhům napříč celou Evropou. Ostatně to je další důvod proč právě v rádiu prezentovat tuto dislokovanou historii.

Gerald Fiebig|foto: brezen studio