Projekt27. 12. 2017, 22:00  

Ian Mikyska: Slyšet ne něco, ale spíše podle něčeho, s něčím

slyšet... - Foto: Ian Mikyska

slyšet...Foto: Ian Mikyska

V červnu 2017 podnikl Ian Mikyska cestu do Arménie a Gruzie. Během ní spolu s Prokopem Jelínkem sbírali obrazový i zvukový materiál pro video-instalaci do Arménského centra současného a experimentálního umění v Jerevanu, Seeing not something, but rather with something, according to something (3. 10. – 14. 10. 2017). Materiál je využitý také v této čistě zvukové kompozici pro Český rozhlas: Slyšet ne něco, ale spíše podle něčeho, s něčím.

Jedná se o něco jako experimentální cestopis, který posluchače mluveným slovem provádí nejen po reálných a specifikovaných místech, ale i po jednotlivých složkách zvukové a hudební struktury. Vedle terénních nahrávek je hlavním zdrojem zvuku pětistrunné a šestistrunné banjo. Pozornost posluchače je vedena od melodie jako hlavního hudebního, tedy myšlenkového, konceptuálního prvku, přes zvukovou informaci o daném prostředí k samotné materialitě zvuku: často chaotické detaily, vedené vlastnostmi a danostmi materiálu a situací – jak v terénních nahrávkách, tak v banju: struny, blána, smyčec, elektromagnetické vibrace a různé objekty. 

 

Ian Mikyska: Slyšet ne něco, ale spíše podle nečeho, s něčím

Vložit na svůj web

Název pochází z eseje Oko a mysl francouzského filozofa Maurice Merleau-Ponty – citát původně hovoří o zraku. Merleau-Ponty se snažil pojednat zrak jako aktivitu, která je v dialogu s jevy, se kterými se setkává. Podobně je zde přistupováno ke slyšení – poslech jako ladění sebe k něčemu. Zvuk nás vede, přemisťuje nás, a my můžeme tento pohyb plně prožít, a také reflektovat to, jakými prostředky je tento pohyb uskutečňován: pomocí melodie, harmonie, rytmu, či terénními nahrávkami, tedy tvorbou virtuálního prostoru, nebo soustředěním na samotný zvuk, tedy jednotné a stálé pozornosti. 

Posloucháme jiným způsobem hudbu a jiným krajinu: bližší poslech, který necháme „vést“, však opozice mezi těmito dvěma póly stírá; hudba se stává krajinou, krajina se stává hudbou. Soustředění na doznívající tón se rozlévá do prostoru. Pomalost, ticho a klid – klid aut, deště, louky, dlouhých tónů – dává možnost na všechno naše poslouchání nazírat z místa většího klidu a soustředění. 

Projekt podpořilo Velvyslanectví České republiky v Jerevanu a Arménské centrum pro současné a experimentální umění. 

Autor:  Michal Rataj

Nové články v rubrice

  • 25. dubna  2018 v 22:00     Audio  rubrika: Projekt

    Filip Jakš: Výlevka

    Český Krumlov … nepoznal jsem zatím jiné město s podobnou akustickou atmosférou. Objevuji v ní zbloudilého osvícence hledajícího konec světa. Ne však ve formě okraje placaté Země, či verneovského vstupu do jejího středu.... hyle – tedy prahmoty, z níž Bůh stvořit svět, je to však i stav naprosté nerozhodnosti, bytí beze smyslu, předtím, než Bůh řekl „budiž“. Jaký smysl má mysticko-vědecké poznání, když prakticky není možné jej předat? A komu...

     
  • 28. března  2018 v 22:00       rubrika: Projekt

    Lenka Kerdová a Eliška Perglerová: Soustředění ve středu

    aneb abstrakce tělesného, abstrakce skrz tělo, abstrakce při těle.

     
  • 28. února  2018 v 22:00     Audio  rubrika: Projekt

    Jiří Suchánek: PŘESUNY

    Přesuny způsobují další přesuny. Prázdná místa se časem zaplňují a přeplněná akcelerují.

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace